VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Wanastowky

26. května 2008 v 15:36 | haf |  jiné kapely
Robert Kodym - Curriculum vite =)
Jmenuji se Robert Kodym, zpívám, od třinácti let hraji na kytaru a na všechno možné.
Od konce minulého století jsem členem skupin Wanastowi Vjecy a Lucie. Natočil jsem s nimi již 18 cédéček. Miluji hudbu a nemiluji šoubyznys. V letech 1976 - 1980 jsem byl členem pionýrské organizace. Nyní jsem členem Klubu přátel svědků nachového úsvitu.
Mezi mé ostatní koníčky patří především zájem o dění čehokoliv ve Vesmíru. Jsem ale taky rocker! Momentálně plánuji být hudebníkem do osmdesáti let. Nevím, jestli to vyjde. Jeden život je dlouhý i krátký a jak říká ukrajinský klasik Andrej Lažo: ,,Nejsme tady na borůvkách." Aleluja!
Robert Kodym - historka =)
Tato historka pochází z období let devadesátých. Všechno se to odehrálo v hotelu ve Frýdku Místku. Vlastně se to týká celé skupiny Lucie, ale většinu toho stejně napáchal Robert =D.
Všechno to nakonec skončilo třemi zdemolovanými pokoji, nábytkem vyházeným na chodbu a vytrhanými prahy od dveří. Ale Robert to brání: "Ne, ne my jsme nic tak strašnýho neudělali. My jsme jenom chtěli vyzkoušet, jestli se prahy od dveří nedají použít jako snowboardy na jízdu dolů ze schodů. A nedaly. Vůbec to na nich nejezdilo!" Říká Robert. Tím to ale nakončilo.
Kodym se v alkoholovém opojení rozhodl, že se půjde pokochat nějakým pěkným výhledem. Ale nevybral si na to zrovna nejlepší místo - on totiž vyběhl přímo na střechu. Chvíli tam pobyl a protože v něm alkohol stále pracoval, rozhodl se, že se do pokoje kamaráda, ve kterém právě pobíhal mejdan, spustí po hromosvodě a možná víte, že Robert takovými věcmi problém nemá - prostě a jednoduše hned se do toho pustil (spíš spustil =)A lezl a lezl.
Až se dostal na úroveň čtvrtého pochodí. Tam najednou zjistil, že už nemůže ani nahoru ani dolů. Nad ním pár metrů, které by nevylezl ani za nic a pod ním deset metrů pádu + bonus - betonový chodník. Naštěstí se přemohl, slezl ještě nějaký ten metr a vlezl do okna opuštěného pokoje. Nebýt toho, tak nevím, nevím...
Po tomto výkoně dostal chuť něčím to zapít (samozřejmě něčím co má vysoký percentuální obsah něčeho=), a tak se výtahem dopravil do opuštěný kuchyně - všechno ostatní bylo totiž zavřený, dokonce i bar. Na stole našel dvoulitrovku Pepsi a protože nic jinýho nenašel, musel si s ní vystačit, a tak ji otevřel. Vesele popíjel a když už byl skoro v jedné třetině, zjistil, že vesele popíjí použitý fritovací olej... =)
P.B.CH. (Petr Břetislav Chovanec) - Curriculum vitae =)
Tohle bylo dřív na oficiálkách... Takže krátký "životopis" P.B.CH...
Již od dětství jsem tíhl k rámusu a zvukům velmi hřmotným a mohutným. To, že existují různá hudební seskupení či přímo rockové skupiny, jsem začal registrovat tak kolem první třídy ZDŠ. Od dětství jsem snil, že jednou budu hrát v rockové kapele.
Později v pubertě při prozření v jaké to zemi a společnosti žiji pro mě byly moje první kapely ostrovem svobody bez útlaku a represe. Časem jsme s Robertem založili skupinu Lucie a po třech letech i současné Wanastowi Vjecy. Natočili jsme hrozně desek a odehráli strašně moc koncertů.
Zažil jsem toho v obou kapelách za ty roky hodně, ale na své potřebě svobody, rovnoprávnosti a nezamořeného vzduchu nic neměním. Ať žije chudba!!!




























Robert Kodym a David Koller (zpěvák již neexistující legendy lucie) ve filmu Akumulátor.
¨

Dvě zajímavý historky o P.B.CH.
První věcí je jméno P.B.CH. Oficiálně se (podle občanky) jmenuje Petr Chovanec. Jak vidíte, žádný Béčko tam nefiguruje. Tak jak to tedy bylo? P.B.CH. si od svého útlého dětství říkal, že by se mu do jména to B hodilo, a tak začal uvažovat o tom, jak by to znělo. Radikální krok ale učinil jeho kamarád Michal Kaizer (byli tehdy kupovat baskytaru mimo Prahu). Jednoduše va vlakovém nádraží vzal do ruky kus dřeva a do prachu načmáral P.B.CH. Petr hned vyskočil radostí a řekl, že je to přesně to co potřeboval a že ode dneška se tak bude jmenovat. Jak vidíte, svoje slovo dodržel, protože dnes mu tak všichni, co ho znají, říkají.
Vidíte a já sem si vždycky myslela, že to B znamená Břetislav =)
A druhá historka:
Zase z mládí P.B.CH. Jak už sem psala, že Roberta & P.B.CH. často lidi označují za "divné" (samozřejmě je to myšlené v dobrém smyslu=), tak to asi bude pravda, ale to už z příběhu posuďte sami. Jednou Petr Váňa (spoluhráč v tehdejší kapele) odcházel s P.B.CH. ze svého domu, ale Petr si vzpomněl, že tam něco zapomněl, tak se do bytu musel vrátit. Den pak pokračoval jako obvykle. Až večer za Petrem (Váňa=) přišla do jeho pokoje matka a ptala se, co že to má na stole v kuchyni znamenat. Petr se jenom nechápavě podíval na matku a zamířil do kuchyně. Na stole ležel chleba a v něm byly napíchané všechny nože a příbory z "váňovské" kuchyně. Když se Petr P.B.CH potom ptal, co to mělo znamenat, P.B.CH. odpověděl, že to měl být ježek...=)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama