VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Leden 2009

Historie

27. ledna 2009 v 16:58 | haf |  Deathstars
Deathstars je švédská industrial/gothic/metalová skupina. Koncertovat začala v roce 2002 a nyní jsou už známí po celém světě. Po singlu Synthetic Generation, který vznikl v roce 2001 a byl vydán pouze ve Švédsku, následoval singl Syndrome (2002), opět jen ve Švédsku, ale již v roce 2003 bylo na světě jejich první album Synthetic Generation s pořádnou dávkou elektronicky upravovaných metalových melodií.

Pouze pro švédské fanoušky byl jako předvoj v roce 2005 vypuštěn další singl Cyanide, po kterém přišla konečně v lednu 2006 na řadu další deska Termination Bliss, plná dalších úchvatných songů.

Blitzkrieg

27. ledna 2009 v 16:50 | haf |  Deathstars

Vzkaz

27. ledna 2009 v 16:08 | haf |  videa

Někomu se to může zdát jako že je to jen kravina pro emaře, ale to, co tam je napsané, je fakt pravda. Když mi bude nejhůř, tak TOTO bude můj lék.

Noc

23. ledna 2009 v 14:03 | haf |  píšu
Byl podvečer. Dům prázdný, nikde nikdo. Zůstala jsem sama doma. Protože jsem neměla nic důležitého na práci, zabrouzdala jsem na net. Na chatu jsem se seznámila s jedním docela tajemným týpkem. Říkal, že bydlí ve stejném městě jako já, takže jsme si domluvili schůzku. Místo a čas jsem nechala na něm. Navrhl hřbitov!!! O PŮLNOCI!!! Trochu jsem se polekala, ale souhlasila jsem.
Za chvíli už mě ani ten chat nebavil. Lelka jsem si, že si půjdu lehnout. Filip, jak se můj nový známý jmenoval, mi ale nedal spát, Pořád mě navštěvoval v mé mysli. Pokaždé mi pokládal otázku, co asi budeme na tom hřbitově v tak magický čas dělat. Po dvou hodinách jsem to konečně pustila z hlavy a usla.
Vstávám, dívám se na hodiny-SAKRA!!! PŮLNOC!!! Honem jsem se oblékla a utíkala na hřbitov.
Venku ticho-nikde ani živáčka, jen vítr si tiše pohrával s listím stromů.
Došla jsem na rande. Kolem mě jen hroby, postele v klidu odpočívajících zesnulých. Žádný živý, kromě mě, tu asi nebude. Už jsem chtěla jít domů, když vtom se ozvalo: ,,Haló, tady jsem."
Otočila jsem se a uviděla malého, asi tak šestisedmiletého klučinu. Dím já: ,,Co tady děláš a kde je Filip?"
,,Filip dneska nepřijde. Nechal ti tu ale dopis," podal mi jej a já četla: ,,Ahoj, Jani. Omlouvám se, že jsem nepřišel. Mámu hned po tom, co ses odhlásila z chatu, odvezli do nemocnice. Znám Tě už několik let, ale ty o tom asi nevíš. Od první chvíle, co jsem Tě uviděl, Tě miluji. Neodvážil jsem se Ti ani na chatu napsat, a to Tvůj profil znám už zpaměti. Přijď zítra v ten samý čas na to samé místo. Tvůj Filip."
Ach, tak, chudáček, pomyslela jsem si. No, nic, šla jsem domů, dopis v kapse.
Druhý den jsem na hřbitov šla zase. A zas o půlnoci. Venku bouřka a silný vítr. Na jednom z hrobů jsem našla sedět kluka. Měl světle rezavé vlasy, střižené na patku. Tričko černé, s velikým rozpůleným srdcem. Kalhoty byly také tmavé. Boty nosil bílé, s černýma tkaničkama.
Položím mu ruku na rameno, on se na mě podívá.
,,Ahoj," pozdraví mě a bez dalších slov mě vezme za ruku. Někam mě vede.
,,Kam to jdeme?" ptám se. Odpovědí je mi mlčení.
Zastavíme se na palouku. Dívám se do jeho smutných, zelených očí. Vypadají tak krásně. On jen řekne: ,,Chci být už navždycky s Tebou," a pevně mě obejme. Pak už si pamatuji jen bílé oslnivé světlo a hrozný hluk.
Druhý den bylo v novinách: ,,Na hřbitově byla nalezena těla dvou mladých lidí-chlapce a dívky. Drželi se pevně v objetí. Pravděpodobně do nich uhodil blesk.
Oba dva zemřeli. Chlapec věděl, že v ten den bude velká bouřka. Chtěl, ať do nich ten blesk uhodí, ať si je Bůh vezme k sobě. Už se nechtěl dál trápit neopětovanou láskou. A splnilo se mu i jeho přání-byli navždy spolu, pohřbeni vedle sebe.

DEN BLBEC

23. ledna 2009 v 14:00 | haf |  žiju
Jóóóóóóóóó!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Konečně mám to vysněné triko!!!!!!!! Je nádhrerné. A musím říct, že mi sluší:-)
Ale čekání na něho bylo teda úmorné jak cip. Nejhorší byl včerejšek. To jsem myslela, že nedočkavodstí neusnu. Usla jsem...a probudila se do dalšího příšerného dne: ve škole jsme měli samé takové ty uspávací předměty, při kterých učitelka mluví a člověk má co dělat, aby tam neusnul. A pak anglina-učitelka, co ji na ni máme, je děs a hrůza. Člověk se trošičku pousměje a ona po něm začne řvát, jak kdyby se chechtal na celé kolo. A taky se stalo, že začala řvát po jedné holce, která přitom nic neudělala. A taky holka, co sedí za mnou, zakašlala, protože byla nemocná, a úča po ní řvala, že proč kašle. Dneska jsme psali petici, že chceme jinou učitelku na anglinu. Ale to jsem odbočila. Další, kdo mě tak mile nadchnul, byla Péťa, moje spolusedící. Tý jsem mohla vykládat, co jsem chtěla a jak dlouho a jak nahlas jsem chtěla a stejně mě neposlouchala. A to je jediná, se kterou se ve třídě bavím. A v ostatních třídách taky nemám moc kamarádů.
A nejvíc fajn byla cesta autobusem domů: vyzvedla jsem si po škole to tričko. Samozřejmě, že mi ujel autobus. Na busák jsem to měla daleko, navíc jsem měla hlad a po cestě žádný obchod s potravinama nebo něco tak, tak jsem šla na Anenskou (zastávka). Tam jsem víc jak hodinu čekala na bus domů. Zatímco mi v uších duněla mp3ka, přemýšlela jsem o Filipovi (můj idol). Teklo mi z nosu, tak mě napadlo, že jestli ho v atuobuse potkám, zeptám se ho na kapesníky. Přijel bus. Vlezu dovnitř, dívám se po Filipovi a ten cip starý nikde!!!! Místo toho na mě zezadu volá Evina, moje exspolužačka ze základky. Sednu si před ni a koho nevidím? Dalšího exspolužáka ze základky-Špaka. Myslela jsem si, že to bude celkem fajn pokec, ale šeredně jsem se teda zmýlila. Oni se furt ptali na takové cipoviny, jako jestli se řežu a tak. Pak chtěli pustit nějaké emo songy, že to ještě neslyšeli. Tak jsem jim pustila od Chemiků Welcome To The Black Parade a Famous Last Words. Oni prej, že to znaj a teky maj v mobilech. Špak mi pak schválně pouštěl nějaké techno sračky a ptal se, jestli to je emo a prej, jestli máme i svý jídlo a tak. Mno těbůh, myslela jsem si. Pak přišlo to nejhorší. Zeptali se mě, jestli s nějakým emo boyem chodím. Já řekla jen: ,,Nóóó..." (nechtěla jsem říkat, že jsem sólo) a Špak potom nadhodil: ,,To ten jeden z těch Prdelovic tu ráno jezdí. Takový šulin." !!!!!!!!TÍM MYSLEL FILÍPKA!!!!!!!! (Filip je z Trnávky-obec sousedící s Brušperkem, kde já bydlím. A sem tam jede ráno tím samým autobusem, co já. A někdy aji odpoledne.) !!!!!!!!TÍM MĚ TOTÁLNĚ NAMÍCHNUL!!!!!!!! I dím já: ,,To není žádný šulin, ty chuju!" odpovědí je mi hurónský smích. Tak si říkám, že na to jebu a otočila jsem se směrem k řidiči, opřela jsem se o okno, dala si do uší mp3ku a tak jsem zůstala až, dokud jsem nedojela domů.
NO PROSTĚ DEN NA PIČU!!!:-(



Plákoš

20. ledna 2009 v 15:40 | haf |  žiju
cha cháááááááááá...Proč se směju? Protože dneska se mi ve škole fakt líbílo:-) a to mám třídu debilů:-) (až na Peťku-ta jediná z celé třídy je moje spřízněná duše, akorát je trošku nezodpovědná-dneska jsem si u ní zamluvila knížku na základy podnikání, tak doufám, že mi ji zítra přinese). Mno nic teď k tomu hlavnímu-o přestávce na chodbě potkám IF.ku. Ta se málem posrala jak jsem jí řekla o těch Cradle of Filth Chce po mně ten plákoš zkopírovat. To jsem si to kurva zavařila-já doma nemám kopírku a nemám prachy na kopírování! Ach jo...proč musím být taková mrcha vychloubačná...Pak se divim, že mi někteří záviděj a nemusej mě moc

Kradl a pil

19. ledna 2009 v 15:46 | haf |  Cradle of Filth
Nejdříve k názvu článku-to jsem jednou jela busem domů ze školy-dvě metalistky tam poslouchaly mp3-měly tam puštěné Cradle of Filth-a komolily tem název jak se dalo-jedna zkomolenina byla právě ,,Kradl a pil"-a mně se to tak líbilo, že z toho totálně nemůžu
A teď k tomu hlavnímu-krásná tapeta jak cip


a ještě něco-konečně jsem se dočkala plakátu COF!!! byl v lednovém Sparku, a v pátek dostanu jejidh triko!!! Až mě v něm IF.ka uvidí, tak se posere:-) Mno, někdy se v tom triku vyfotím a přidám to sem, ať mám památku na má pubertální léta