VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Únor 2009

Brandon Lee a Vrána

27. února 2009 v 14:51 | haf |  obrázky
ta podoba:-)
ta nádhera:-)


his life (velmi smutné):-(

27. února 2009 v 14:47 | haf |  Brandon Lee
Brandon Bruce Lee (1. února 1965 - 30. března 1993) byl americký herec. Jeho otcem je legenda bojových filmů Bruce Lee. Po otcově smrti v roce 1973 se spolu s matkou Lindou a sestru Shannon vrátil do Ameriky, tady Brandon navštěvoval od 13 let Akademii bojových umění, pod vedením žáků svého otce - Dannyho Inosanta a Teda Wonga. Mimo karate trénoval také thajský box a později jej na Akademii i vyučoval. Brzy se u něj začal projevovat velký zájem o herectví, začal navštěvovat herecké kurzy u Lee Strasberga. Brandon však nezůstal jen u hereckých kurzů, vystudoval Emerson College v Bostonu. Začínal jako divadelní herec, pak ale přišla šance zahrát si po boku Davida Carradina. Další televizní roli dostal v seriálu Ohara s Patem Moritou, kde měl epizodní roli syna šéfa místní Yakuzy. Pak přišla řada akčních filmů - Dědictví vášně, Laserová mise, Zúčtování v Malém Tokiu a Rychlý jako blesk. Mezi filmovými kritiky se začalo šuškat o jeho hereckém talentu když přišel definitivní zlom - Vrána, film na motivy slavného O´Barrova komixu. Film nakonec Brandona opravdu proslavil, ale bohužel jinak než by si přál...
Romantický horor v režii Alexe Proyase, byl Brandonovi jako by střižen na míru. On sám byl velkým fanouškem komixů.
Do konce natáčení zbývalo pouze sedm dní, když se točila jedna z posledních scén, kdy měla být postava Erica Dravena kterého hrál Lee zabit výstřelem ze zbraně lídra bandy, která zabila Erica a jeho snoubenku Shelly (lídra hrál Michael Massey). Na Proyasovo "akce" Massey střílí, vše probíhá podle scénáře, ale když se ozvalo "cut", Brandon Lee zůstává ležet na zemi. Lee byl okamžitě dopraven do nemocnice, ale po 12 hodinách umírá v nemocnici ve Wilmingtonu. Brandon Lee zemřel 31. března 1993, pouhých 17 dní před svatbou s Elizou Huttonovou.
Brandon byl pohřben vedle svého otce u jezera Lake View Cemetry, Capitol Hill, Seattle, Washington, jako vzpomínku na něj byl postaven pamatník v Los Angeles.
Po Brandonově smrti se zasadila jeho matka Linda spolu se snoubenkou Elizou, aby byl film dokončen. Většina filmu už byla natočena, zbývalo natočit pár scén. Speciálními efekty byla na dvojníka přenesena Brandonova tvář.
ale tu je nááááááádhernej:-) škoda, že zemřel

o filmu

27. února 2009 v 14:39 | haf |  The Crow
Nikdy mu neměli zkřížit cestu a už vůbec ho neměli zabíjet. Rok po své násilné smrti se rocková hvězda Eric Draven (Brandon Lee) vrací na tento svět, aby se pomstil těm, kteří jemu a jeho snoubence vystavili jízdenku na věčnost. Kultovní hororový příběh ožívá v rukou vizuálního genia Alexe Proyase (Ja, robot), který moderní Detroit zahltil temnou gotickou atmosférou, která na vás dopadne stejně tísnivě jako vědomí, že v přůběhu natáčení nešťastnou náhodou zahynul přestavitel hlavní role Brandon Lee.
Český název tohoto filmu je Vrána. Film byl uveden do kin v roce 1994 ve vydavatelství Summit Entertainment a země původu je USA. VRÁNA je ve formátu 16:9 režíroval jej Alex Proyas. V hlavních rolích zde můžete vidět herce jako Brandon Lee, Rochelle Davis, Ernie Hudson, Michael Wincott, Ling Bai, Sofia Shin, tento snímek je zařazen do kategorie Akční/Thriller/Fanta filmy.
to je ale krásná kresba, že??

Vrána

27. února 2009 v 14:29 | haf
aaa...tak jsem slyšela o pekelně dobrym filmu..Vrána. a jelikož jsem viděla pár fotek a vypadalo to dobře, objednala jsem si dvd. dneska mi přišlo, tak doufám, že to nebyly zbytečně vyhozené prachy
našla jsem ho tu

Styl a KABO

19. února 2009 v 15:43 | haf |  žiju
V úterý jsem se ulila ze školy:-) ne že bych bulala, to ne, ale z naší školy se posbíralo pár děcek a jeli jsme do Brna na módní veletrh Styl a KABO. Koupila jsem tam věcí jak cip a navíc tam byly i super módní přehlídky. Jako třeba KABO show, kde se předváděly např značky Dada, H+M, Roga a Converse (to bylo nejlepší, protože je to moje oblíbená značka-tenisky nosím jedině od Converse All Star). Koupila jsem si tam takovou čelenku se šátkem a jak jsem šla na záchod, tak se mi ji podařilo zlomit. Ten hajzl byl v koridoru mezi pavilonem A1 a pavilonem A2 a ze stropu tam k zemi trčely takové asi žulové výběžky. No a já jeden přehlídla a vší silou do něj narazila (a samozřejmě jsem při tom nárazu měla tu čelenku na hlavě). Myslela jsem, že mám otřes mozku. Ta hlava mě bolela ještě včera ráno.
A heště něco: v dubnu jedeme do Londýna!!! Už se mocinky těším, ale nvm ak budu v tom autobuse spát, protože já se vyspim jedině v autobuse s lůžkovou úpravou, ale jestli to lůžkovou úpravu mít nebude...ale co, aspoň uvidím tunel přes kanál La Manche:-)

Šikana, láska a smrt

19. února 2009 v 15:30 | haf |  píšu
Byl jeden chlapec. Chodil do školy, kde se mu všichni jenom smáli. Bydlel na internátě, kde neměl žádné přátele. každý večer hrál na kytaru. Poslouchala ho jen jedna dívka, dívka, která měla vedle něj pokoj. Tolik se jí chlapcova hra na kytaru líbila, že se do něj zamilovala. Chlapec o její lásce však nevěděl. Pořád si připadal sám.
Jednoho dne to už dívka nemohla vydržet. Už měla dost toh, jak se mu všichni smějí, jak si připadá sám, jak ani o její lásce neví. Sebrala všechnu svou odvahu a jednou večer, kdž její idol zase hrál na kytaru, přišla za ním.
,,Co tu chceš?" zeptal se otráveně chlapec. Bylo mu na nic ze dne, který prožil. Dne, kdy s ním nikdo neprohodil ani slovo a když, tak jen nějaký posměšek nebo úšklebek.
,,Já...já jsem si jen přišla poslechnout, jak hraješ," dí dívka.
,,To se ti to tak líbí?" dostane se jí odpovědi.
,,Jo...hraješ úžasně." odpoví dívka a chlapci se trochu uleví, je rád, že má společnost.
,,A to jsi přišla jenom kvůli tomu? Nebo chceš ješě něco?"
,,Nooo, totiž, já...taky tu nemám moc kamarádů, tak jsem si řekla, že bychom se spolu mohli skamarádit a...a třeba i..." nemůže se vymáčknout dívka.
,,Tak se vyžvejkni," snaží se jí pomoct chlapec.
,,Tak jo! Víš, už hrozně dlouho se mi líbíš. Každý večer tě poslouchám, tak mě to dostalo, až jsem se do tebe za...zamilovala. Už mě štvalo, jak se ti všichni jenom smějí, jak si připadáš sám a nevíš o mé lásce. Ale ty nejsi sám, máš přece mě, tedy pokud se mnou udeš chtít chodit," nahrnou se jí slzy do očí.
Chlapec, zaražen tím, že ho někdo miluje, se taky rozpláče.
když dívk odejde, chlapec se pokouší usnout. Nejde to. Musí na ni pořáád myslet. I ve dne je nějaký veselý. Už mu nevadí šikana se strany spolužáků. Ví, že má JI, svého strážného anděla, který ho miluje a stojí při něm v dobrém i zlém.
Večer dívka zase příjde na návštěvu.
Chlapec: ,,Jo, konečně máme na sebe trochu času! nemohl jsem se dočkat, až Tě uvidím. Přivine ji k sobě a zadívá se jí hluboko do očí. Jejich rty se pomalu přibližují, jako by to byly dva magnety. Přibližují se, až aplynńou v jeden magnet, nádherný francouzský polibek. Líbají se pěkně dlouho.
Takhle to trvá celý školní rok, oba dva jsou šťastni, že má jeden druhého. Pak ale přijde poslední červen. Oba vědí, že se pravděpodobně celé dva měsíce neuvidí (každý je z jiného konce republiky) a je to na nich znát.
Chlapec dostane nápad: ,,Vlastně bys mohla jít na prázdniny ke mně. Bydlím s tetou a bratránkem. určitě si budete rozumět." Dívka nadšeně odpověděla, že je to super nápad a ba si hned začali balit věci. Večer odjeli vlakem k chlapci domů.
Oba dojeli k chlapci domů. Dívka se seznámila s chlapcovou tetou a bratrancem. Oba lidé je jí moc líbili, zamilovala si je. Všichni oslavovali chlapclv návat domů. Bratránek se však šel projít ven.
V noci se šla dívka napít do kuchyně. U stolu uviděla zhroucenou tetu. Zeptala se jí, co je.
Teta: ,,Bratránek tvého chlapce se ještě nevrátil! Říkal, že se vrátí v deset hodin a ještě tu není!"
Dívka vzbudila svého chlapce a vše mu řekla. Chlapec okamžitě vyletěl z postele a oblékl se.
,,Kam jdeš?" zeptala se dívka.
,,Hledat ho!"
,,Nechoď, něco se ti stane!" plakala dívka. Chlapec přesto odešel. Dívka běžela za ním. Chlapec nasedl dosvého auta. Rozjel se. Jel velice rychle. Najednou uviděl před sebou na cestě kočku. Šlápl na brzdy, ale bohužel jel moc rychle, takže auto nestačil ubrzdit. Auto sjelo z cesty a naneštěstí narazilo přím do stromu. Protože to bylo nedaleko chlapcova domu, dívka všechno viděla. Se slzami v očích přiběhla ke svém milému: ,,Prosím, neumírej, nechci Tě ztratit!" plakala a naklonila se k němu.
Chlapec ji z posledních sil objal a řekl jen: ,,Miluji...milu..." a naposledy zavřel své nádherné oči, ty, které dívka tolik milovala a které byly tak rády za každičký pohled na ni.

Šibřinky 2009 (rocková show)

9. února 2009 v 15:52 | haf |  žiju

tááááááák, ty byly fááákt hůůůůůstýýýýýýýýýýýýýýýýýýý! Šla jsem se ségrou. Mno i když jí je ořes 30 let, tak se s ní celkem dobře kalí. Začalo to ve 20 hodin a první hráli Dr. Hekto. Ta jejich metalová předělávka Včelky Máji je fakt hustá a ten metalový Jetelíček tež:-)-kalí se. na to dobře jak cip:-) Měli hezkého basáka-takového pohodového týpka-furt tam někomu pózoval, tak jsem si řekla, že chcu mít taky pěkné fotky.

Pak tam hráli Jarda Hypochondr+Divná parta. Nejvíc jsem se těšila na Šenkýřku-na ni měli i tanečnice a jako fakt se jim to povedlo. Někomu se ta Šenkýřka může zdát jako pěkná blbost, ale mně příjde taková fajná, pěkně od podlahy. Před jednou písničkou ten zpěvák říká: ,,Vyhlašujeme soutěž o největšího tanečního šílence večera! Kdo bude tancovat nejšíleněji, vyhraje naše nové CD!" Tři největší šílenci vylezli na pódium na dělali takové vylomeniny, že už jsem z toho ani klopkat nemohla! JÁ TAM BYLA MEZI NIMA NA TOM PÓDIU!!!:-) a cédéčko nemám:-( Ale konkurenti byli skvělí:-) jak po taneční stránce tak i povahově:-)
Mno nic, pak tam byli HEC z Krmelína (malá vesnička kousek od Ostravy) a to je kapela, která je na Ostravsku už fakt známá. Hrajou tak dobře, že byli aji v rádiu Čas (v éteru a na jeho akcích-však posuďte sami, na jejich stránkách jsou ke stažení některé jejich hity).

A teď to hlavní-po půlnoci (jak začínali hrát HEC) pro mě přišel jeden týpek, že si chce zatancovat!!! Líbil se mi, tak jsem šla. Ty vogo! První jsme tancovali sami, až pak mě seznámil se svou bandou. Super kaliči jsk cip! Na jednu písničku jsme se všichni spojili do kruhu a skákali dokola jak o život:-)-tadytoto jsem vždycky na zábavě chtěla zkusit, jenže to chce ořádnou bandu, a já žádnou takovou bandu nemám. Nic proti tobě, Didísku, s tebou se tancuje o hóóóódně líp!:-) A pak přišly na řadu ploužáky! XD XD XD XD Jééééééééééééééééééé, ty vado, já jsem se z toho málem udělala! XD A to tomu synkovi bylo 29 let (typla bych mu tak 20)-a mně je 16-drsný věkový rozdíl! Mno, potom mě pozval na pulku. Já ale nechlastám, tak mi koupil vodu.- To, co se dělo u výčepu, to jste měli vidět!!! On si normálně z prodavačky dělal sradnu, že je můj táta!!! A ona, že prý by mohla být naše máma!!! XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD
Při posledním ploužáku si říkám, že už jen ta pusa chybí. A vůbec k ní nedošlo:-( On mi řek: ,,Já hledám sexuální bohyni a zpěvačku v jednom. Znám ženskou, která, když má orgasmus, tak u toho zpívá! XD Sexuální bohyně zrovna nejsi, tak mi aspoň zazpívej!" já si jen myslela, jak ta ženská u toho mohla zpívat. XD
Zábava byla totálně super jak cip! I když na toho synka nemám žádný kontakt a ani nvm, jak se jmenuje (já kráva a husa v jednom hloupá) :-)

MILUJU ZÁBAVY S REZONAMA A HEC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dr. Hekto



Divná parta



HEC

a nejhezčí z Hecu je Růža:-) toho jsem si tež vyfotila, ale moc se mi ty fotky nepovedly:-(

podivejte co sem nasla

5. února 2009 v 16:48 obrázky

správný vývoj:D (připomíná mi Ozzyho Osbournea:D)
XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD
táák...ale z toho totálně nemůžu XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD

asi nová známost

5. února 2009 v 16:36 | haf |  žiju
wow! tak dneska mě při češtině překvapila smska od didíska. prýž, že si píše s nějakým klukem a jestli bych se s ním nechtěla seznámit. dala mu můj mobil a mi dala jeho libko. tak jsem se na to libko koukla. mno...nejni to sice emo ale aji tak...Má 20 let a je z Ropnice. mno...ja ale furt toužím po Filipovi:-( Dneska jsem ho zas potkala..čoveče, on má aji hezké kámoše:-) ale Filípek je hežčí:-)

vražda emo girl

5. února 2009 v 16:12 | haf |  různé
Víte, co jsem se dneska dozvěděla??? Že prej v Německu dva týpci (asi punkáči nebo něco takového) normálně zabili emo girl a uvařili si její orgány a sežrali je!!! FŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮJ!!!!!!!!!!!!!!! Chudinka ta emo girl:-( Dneska, jak jsem šla ze školy, tak jsem za ni držea minutu ticha

Metalistky

4. února 2009 v 12:54 | haf |  žiju
Každé ráno jezdím busem do školy. Včera jsem přišla na zastávku a stály tam dvě metalistky, jedna je z Brušperka a ta druhá nvm (asi z Kateřinic). Když jsem kolem nich prošla, tak Marcela (ta z Brušperka) na mě začala řvát: ,,Emoikon! Emotikon!" Já si jen myslela: Kráva jedna blbá. Hm, to jsem o ní měla velice omylné mínění. Já husa hloupá jsem si mylślela, že je rozumná a kamarádská.
Mno a dneska ráno to bylo ještě lepší. Příjdu na zastávku a ta kráva tam je zase. A té své kámošce říká: ,,Jestli ji ještě jednou uvidím, tak ji asi zmlátím!" Já si jen v duchu řekla: ,,Tak si mě zmlať!" a jak spráskaný pes jsem odešla kousek dál, abych měla lepší výhled na svého idola Filípka. Ty mrchy mi tak zkazily náladu, že se mi ani nechtělo ho sbalit:-(

Wanastowky-koncert

2. února 2009 v 15:56 | haf |  píšu
Patnáctého května dva tisíce osm

Čtvrtek, devět hodin ráno. Vstávám. A proč tak pozdě? Jedeme totiž do Místku na nefrologii, což je oddělení Frýdecko-Místecké nemocnice. Tyto budovy plné lidí v bílém nesnáším. Tuto myšlenku však zahalí jiná, mnohem lepší.

No tak, uklidni se. Vždyť si tě tu nenechají. A i kdyby, stejně večer jedeš na Wanastowi Vjecy, povídá mi mé druhé já.

Odpoledne jsme zpátky. Nedočkavost zaháním tím, že si aspoň pustím DVD známé legendy, na kterou mám jít.

Po skončení začíná shon. Oblékám se, hledám lístky... V tom přiběhne synovec Patrik, ať mu udělám z papíri večerníčkovskou čepici. Morduju se s tím půl hodiny. Hotovo. Tak, teď se honem nalíčit.

,,Ježišmarjá, pojďuž!" křičí na mě sestra Hanka, můj doprovod na akci.

,,Počkéj, holky přece musí být krásné! Ještě se zkrášlím a už letím!" zvolám.

Konečně. Nasedáme do atua a vyrážíme směr Ostrava, hala Tatran, která se však přejmenovala na Bonwer Arénu. Ale co to? Sestřička zastavila ve Staré vsi u nějakého pána.

,,Ještě musím zajít s těma přihláškama pro děcka. Jedou o prázdninách na tábor," uklidní mě. Mám totiž dva synovce-Tomáše a Patrika. Počkám v atuě a aspoň hedám propisku na případný autogram. Fíha! Mám ji!

Za chvíli vyjíždíme.

Už jsme před halou. Místo na parkování najdeme hned. Po úmorném čekánířed budovou (kvůli pořadatelům, kteří propouštěli dovnitř lidi s lístkama) nás čeká ještě úmornější doba než vystoupení začne. Je teprve šest hodin. A ono to je od sedmi. No, doufám, že tu prodávají i trika, takže se jdu po nich porozhlédnout. Jéva! Oni tady mají dámsská i pánská! A na jednom je obrázek členů skupiny-jsou tam ještě mladí a tak krásní! Se sestrou si ho tedy každá koupíme. A jdeme dopředu před pódium.

Najednou tma! Obrovský aplaus! Stovky světel z pódia! Co se to děje? Že by začínaly hrát Wanastowky? Kdepak! To je plžeňská předkapela Mandrage! Mají sice dobré písničky, ale už by mohli přestat. A za chvíli se to fakt stane! Lidé z týmu kolem hlavní hvězdy dnešního večera vymění náčiní za jiné-mnohem lepší. Na jeviště postaví bicí, mikrofony a basové, elektrické a akustické kytary skupiny Wanastowi Vjecy.

Zase tma!

,,Tak, čau, lidi. Prosím, kdo se opije, ať potom nesedá za volant! Jinak tady je skupina Wanastowi Vjecy, která si pro vás připravila dvě hodiny plné hitů! Tak za chvilku, jo?" ozve se z reproduktorů příjemný hlas zpěváka Roberta Kodyma.

Lidé z týmu kapely ještě provedou poslední zkoušky a na pódiu se začnou dít věci! Velká transparentní obrazovka za zvuku hudby ukazuje sestupně číslice od desítky do jedničky!

,,Deset! Devět! Osm! Sedm! Šest! Pět! Čtyři! Tři! Dva!" odpočítavají diváci, ,,Jedna! Ááááááááá!"

Na pódium přijde zpěvák Robert Kodym, kytarista Tomáš Vartecký, baskytarista P. B. Ch. a bubeník Martin Vajgl.

,,Tak mi to teda nandej, nandej, nandééééééj!" začíná hit jménem Tak mi to teda nandey! Diváci v euforii skáčou do rytmu a zpívají, div si nevykřičí hlasivky.

Potom následuje novější píseň Velkej první letní den-je taktéž velmi oblíbená.

Po jejím skončení: ,,To je Tomáš Vartecký!" ukazuje zpěvák na člena, který na konci písničky předvedl mistrné kytarové sólo.

,,Kdo si s náma zakřičí?! Hej, hej, hej, hej!"

,,Hej, hej, hej, hej!" opakují diváci.

,,Hej, hej, hej, hej!" zní z pódia.

,,Hej, hej, hej, hej!" dí publikum.

Jeviště: ,,Hej, hej, hej, hej!"

Fanoušci: ,,Hej, hej, hej, hej!"

Mikrofon: ,,A nyní Mašinführer!"

Tuto íseň obsahuje, stejně jako následující ploužák Otevřená zlomenina srdečního svalu, CD Torpédo. Z jiného alba, nazvaného B est of 20 let, později zazní i Slečna Anna je za vodou, Jsem nevinej, kočárek a další hity.

Po otevřené zlomenině však zpěvák zahaleká: ,,Tak to je všechno, čau!"

,,Nééééééééééééééééééééééééééééé!" protestujeme.

,,Je tady jiná skupina, jmenuje se Lucie, ve složení Vartecký, Kornecký, Kuhnecký, Vajglecký a zahraje vám píseň od skupiny Lucie, která se jmenuje Luciééééééééééééééééééééééééééééééééé!" odpovědí je mu aplous diváků.

(Wanastowi Vjecy si tak trochu ,,zahráli" na již neexistující skupinu Lucie, ve které Robert Kodym kdysi hrál na kytaru a doprovodně zpíval a P. B. Ch. tam hrál na baskytaru. Od Lucie bude i hit Panic, pozn. aut.)

,,Víš svý, Lucie. Pár zásahů už máš," ozývá se poslední refrén.

Co to?

,,Hledáme dobrovolnici, která by nám tady hostovala," dí frontman a vytahuje na pódium svou fanynku. Šeptá jí něco do ucha. Za minutu: ,,Takže tady slečna (už nevím její jméno, pozn. aut.) je ze Žabně a zazpívá ssi s námi Panice!" sakryš, že já tam nešla! No, i tak to bylo pěkné.

Po pár sonzích:

,,Hm. Netvař se tak na mě, že jsi úplně zlá. Jsou rána, kdy to nekončí, na stole zbylo trochu v láhvi vína, sklenici dolejvám," zní slova legendárního ,,majstrštyku." Konečně jsem se dočkala. To je Sbírka zvadlejch růží! To musím mít natočené! A taky, že se mi video povedlo!

Po této a ještě písni Lži, sex a prachy přišlo na řadu představení členů kapely. Zpěvák: ,,Na bicí z Kutný hory kouzelníkův syn! Z Kutný hory kouzelníkův syn! Z Kutný hory kouzelníkův syn! Martin Vajgl!" po bubeníkově sólu: ,,A na kytaru černý hadry, černý dready-Tomáš Vartecký! Rockový kytarista Tomáš!" ten se taky předvedl. A výborně.

,,P. B. Ch.!" nutí nás Kodym skandovat, ,,basová kytara! Elektrofonická basová kytara-má štyry struny, kerý se menujou P, B, C, H! A nakonec Kodym v černý Ostravě! Poslední číslo: Bedna od whisky!"

Fanoušci křičí jako pominutí.

Ale po písničce ještě estráda nekončí. Kapela se sice vytratí do zákulisí, my však vynutíme přídavek.

,,Naše velmi nová píseň Kdo se bojí, nesmí do nebe!"

,,Ááááááááááááááááááááááááááááááááááá!" zařve fanda přede mnou, ostatní jak by smet. Song je taktéž velmi oblíbený.

Ani toto však není konec. Koncert skončí až Kouzlem. Jéžiš! K této písničce mám jakýsi podivný vztah. Ačkoliv mi připomíná mé krásné dětství, já ji jako malá strašně neniáviděla. Vzpomínám si, jak jsem jednou stála na stole v obývacím pokoji, táta mi mazal pudrem neštovice a Kouzlo zrovna hráli v rádiu. Příšerný moment. Avšak teď musím říct, že je to jedna z nejlepších věcí od Wanastowek.

,,Miláčku, kde je to kouzlo? To, který chtělo při mě stát," končí smutně song a tím i celé představení.

Dnešní večer se fakt ppvedl a Wanastowky jsou opravdu legenda. A mají koncerty i ve Velké Británii! Zaslouží si to! Aby taky ne, když jsou tak dobří a všechna jejich CD končí na předních místech prodejních žebříčků hudebních nosičů, singly bývají první v hitparádách a každičký koncert je úplně do posledního lístku vyprodán. I ten dnešní.

Pozn.: Jo, a Otevřenou zlomeninu srdečního svalu zpívali fanoušci sami (aspoň ten začátek)!


heč, tyto fotky jsem nafotila já sama na ostravském koncertě Wanastowek!