VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Zážitky:-D

16. července 2009 v 15:24 | haf |  Masters of Rock 2009
Na tento svátek temnoty, gothiky a všeho možného jsem se těšila snad 2 měsíce předem. A že jsem měla důvod. Již v květnu jsem svými shnilými pařáty sáhla po klávesnici a najela jsem na stránky, přes které jsem se upsala samotnému Satanovi.

Den první: po zlatém mostě, které nám vytvořilo samo Slunce, dorazíme do Vizovic, v tyto dny hlavního města temnoty a prohnilosti té nejvyšší ráže. Projdeme bránou a dýchne na nás závan smrti, gotiky a kdo ví, čeho ještě.
Postavíme stan (ano, to naše zelené monstrum opravdu stojí:D). Naše lačné žaludky zatouží po něčem, čemu by se dalo říkat jídlo a taky po vodě zlaté barvy. Ach, jak lahodná a osvěžující chuť tohoto moku...
Naše dunivé kroky směřují k areálu. Mají tam nádherné sukně. Nikdy bych si neodpustila, kdybych jednu z nich teď nenosila na sobě (avšak později jsem toho litovala, protože poslední dny mi došly peníze a já neměla ani na blbé pivo=D). 30° vedro opět donutí naše nohy zamířit ke stánku s Plzní a mé oči uzří to, kvůli čemu málem vypadnou z důlků. Verča, moje bývalá spolužačka ze základky a její banda!!! (té asi taky málem vypadly oči z důlků, protože jak mě viděla, zpanikařila a utekla:D)
Mé polomrtvé tělo má dost toho posedávání, a tak se rozhodne prohlédnout si hlavní pódium. Je vskutku obrovské a následující dny se na něm budou dít neskutečné věci.
Flereti nebyli špatní, až na to, že já takovou hudbu (obsahující kytary a zpěv Jarmilky Šulákové) neposlouchám. Než se naděju, sestřička mi zdrhne za kamarády ze základky.
Abych zde netrčela sama jak kůl v plotě, zůstanu zde na Vypsanou fixu. Ona psací potřeba (kterou je ale zakázáno vyhodit do koše) je totiž jedna z mála českých kapel, které stojí za to si poslechnout. Doma mě zaujala písnička Ruzyně, a tak by mě zajímalo, jak si s ní perníčci z pardubického těsta poradí naživo. Márdi a spol. se předvedli jako vždycky: vypsali se do posledního písmenka. A že to byl článek vskutku originální a povedený. Bohužel, můj aparatus střílející smrtící blesky na každého, na koho si jen ukážu, jaksi dostal infarkt a zkolaboval, takže fotky jsem musela stáhnout z netu.
Po odehrání setu si samozřejmě chlapi z Fixy sbalili svých pět švestek a zmizeli, aby zde uvolnili místo pro nadcházející power metalový kolos jménem Rage.
O přestávce se zde seběhlo ještě víc hladových krků toužících po jediném: vidět své oblíbené německé švestky v české slivovici:D
Rage můžu jen chválit. Z areálu likérky Rudolf Jelínek se rázem stalo království pekelné. Stylové oslavy 25 letého výročí na scéně! Klobouk dolů!
Večer jsem se rozhodla udělat si malý výlet do Finska. A nebyla jsem sama. Před pódiem se sešla snad největší smečka vlků a vlčic lačně vzhlížejícím na scénu. Očekávali jen jedno: svou bohyni Anette Olzon se svými služebníky Tuomasem Holopainenem, Marcem Hietalou, Emppuem Vuorinenem a Jukkou Nevalainenem. I přes tu tlačenici (kdo tam nebyl, neuvěří:D) jsem si uzmula celkem dobré místo. Mé zraky viděly a mé slechy dokonale slyšely vše, co hvězdy večera zahráli. Dočkala jsem se i Nema, (což je má nejoblíbenější píseň), abych mohla porovnávat Tarjin zpěv s Anettiným. Noční přání si na konec svého vystoupení splnili Přání a s hůry na pódium vstoupil anděl. Měla jsem to štěstí, že nejvíc jsem viděla právě na Emppua, jelikož se mi líbí:-)
Nebýt mého vyschlého krku a hladového trávicího ústrojí, nezašla bych o přestávce mezi Nightwish do hlavního stanu na pivo a halušky se zelím a uzeným. Kromě zmíňených dobrot jsem tam našla i sestřičku s jejím bývalým spolužákem. Přivítal mě se slovy: ,,Co to je za zombie?"
I dí Hanka: ,,To je moje švigra."
No, sním halušky, spláchnu je pivíčkem se slunečními vlasy a jdu spolu se ségrou a Jeanem na Shaamana. Má s sebou ještě turecký doprovod v podobě Orchestru.
Sláky dozněly a já jdu spát. Má ústa, která teď připomínají žrací úd zombie, si ale nemám čím umýt! Což o to, ktártáček a pasty by byly, ale voda? Tato paní s rozpuštěnými vlasy si jaksi nezabalila věci a zůstala doma. No..., v autě najdu minerálku. Chutná to celkem zajímavě, když si ústa vyplachuju citronovou Poděbradkou:) (a ještě po těch pivech a haluškách=D).

Den druhý: Jean, který ,,úplnou náhodou" v noci skončil u nás ve stanu, nás zavede do jednoho příjemného stánku s Radegastem a gulášovkou. Můj nos ucítí tu vůni a neodolá. Můj jazyk hned po přistání mého talíře na stůl ochutnává jeho posádku, ale to se mu stane osudným. Spálím si jej a naskáčou mi na něm puchýře. Nedbám na pobízení, ať to dojím, či na rady, že dole mají výbornou zmrzlinu a prostě DÁL NEJÍM!!! I když jsem vypila celého Radegasta, dál prostě nejím! A můžete si dělat a říkat, co chcete!
Po pár hodinách strávených v Jeanově stanu moje slechy dostanou hlad a srdce zatouží setkat se s královnou Zemí mrtvých. I rozhodnu se poctít svou návštěvou její služebníky jménem Kataklysm. Pravda, přivítali mě jaksepatří. Rozdrtili můj mozek, mé slechy a pomalu i mé tělo. TAKOVÝ NÁŘEZ JSEM DO TÉ DOBY NEZAŽILA!!! Jsou to vskutku vynikající služebníci, to se musí nechat. Z vystoupení jsem si odnesla i dvě nové známosti: 2 Slovenky s jejich heslem: ,,Však jsme tu doma, nie?"
Korpiklaani a Dragonforce jsem neviděla, jelikož po mých údech zatoužil nějaký chalan z Uherského brodu. Bylo to takhle: jsme se ségrou v Jeanově stanu. Příroda mě zavolala, takže jdu na Toiku (jó, ty záchody Toi ToiXD). Přímo naproti je stánek s Gambrinusem (musím uznat, že toto pivo se taky dá pít). Onen rodák z města na jižní Moravě na mě odtamtud zahaleká: ,,Slečno, pojď s náma na pivo!" a jak řekl, tak jsem učinila. Zlatí to služebníci Bohovi. Byla to taková banda posbíraná ze všech koutů republiky. Dva kluci z Plzně, jeden z Uherského brodu, jeden nevím odkud a jedna holka z Kopřivnice (plus ještě já z Brušperka). Ten co mě pozval na zlatavý a hořký mok, sbírá kelímky od piva (už z nich měl takový komín, který byl pomalu vyšší než onXD). Industriální atmosféru jako obvykle doplňuje pokřik účastníků Masters of Rock, známé HOVNÓÓÓÓ:D:D:D. Můj starý známý Uhersko Broďan to nenechal bez odezvy a odpovídal: KLOBÁÁÁS, CIGÁÁÁRO!:D:D:D:D
Ej, mé srdénko zatúžilo po troše německého mětalu. Obstarali nám ho známí dealeři Edguy. Nemožu sa nabažiť vysokého hlasu Tobiase Sammeta.
Ale to ještě pořád nebylo ono. Vizovicemi dozněla poslední píseň z repertoáru Edguy a nebe se zatáhlo nečekyně temnými mračny. Před pódiem se začali scházet loutky oděné v těch nejrůznějších mundúrech. Černá zde ale vítězila, nabyla zde té největší síly. Byly to loutky smrti toužící jen a jen po tom, aby spatřily umírat hvězdy. Jak asi taková hvězda umírá?
Přišel čas. Z černého nebe se začaly sypat stříbřité hvězdy nesoucí nádech švédské nátury. A co víc? Přivedly s sebou naši bohyni, Smrt!
Bon V Machine usedl za své dělo jménem Bicí a začal do nás střílet železné koule velikosti přímo nevídané. Skinny Disco, tento ohromný kolos nás uchvátil svou hrou na bas kytaru. Kytary, jejichž pány byli Nightmare Industries a Cat Casino, se rozječely křikem drásajícím nervy. A Whiplasherův hlas nám uši zahalil do nejjemnějšího hedvábí.
Mé duši se splnilo to nejtajnější přání: dostala se do sedmého nebe! A za to vděčím i Whiplasherovi a jeho tanečním kreacím:D Přišel na levou stranu pódia (takže jsem ho dokonale viděla), zatvářil se tak trošku zmateně a začal se tam nakrucovat!:D (Ano, vskutku bizarní pohled na chlapa kroužícího pánví:D) Anebo Cat a Nightmare, kteří se odhodlali ukázat nám své nahé hrudníky!
Po dohrání zdánlivě poslední písničky se Deathstars vytratí do zákulisí a můj zrak a sluch se rozpláče. Černé slzy kanou na zem a volají: ,,ONE MORE! ONE MORE!"
Utiší je jedině příchod Hvězd smrti s jejich kamarádkou, kterou umučili tak, že umřela. A to dost tvrdě. Dozněly poslední tóny Death Dies Hard. Deathstars Ji zabili. Dozněly poslední tóny Death Dies Hard a Deathstars zemřeli. Zemřeli a pořadatelé je pohřbili do zákulisí.

Den třetí: z nebe tentokrát padal déšť v podobě alkoholu:D Půl dne prosedíme u stánku s Radegastem. Potkáme tam chalana, který je oděn poněkud ,,nemetalově.":D Ale pije za dva. Já taky, no...
Hláška, na kterou nikdy nezapomenu: ,,Pícháš lavicu?":D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D (on furt měl narážky, že sedím a jak se hýbu, tak ta lavice vrže, a tak si sedl obkročmo na lavici a začal...no, prostě jak by píchal ženskouXDXDXDXDXDXDXDXD)
Promočená alkoholem jsem se šla do stanu namalovat. Kapky této tekutiny mě nějak ,,zmohly," a tak jsem si na chvíli ustlala na své karimatce. Spala jsem asi tak 2 hodinky a pak jsem si šla do areálu koupit placku Stratovarius (chtěla jsem něco s touto výbornou finskou skupinou, ale měla jsem jenom na placku).
Jak říkám, celý den z nebe pršel alkohol. Šla jsem na pivo s tou mojí bandou z celé republiky.
Srdénko moje se do toho Finska nějak zamilovalo. Zatouží po Stratovarius.
,,Čirou náhodou" mě mé nohy zatáhnou někam, kde bych to ,,vůbec nečekala." Konečná je opět hlavní stage, kde v ponuré atmosféře postávají skupinky lidí. Jak čas běží, skupinky se zvětšují, až se promění v jeden velký kolos, který velebí jedině power metalu.
Krotitel nadpozemských výšek nezklamal. Mé ušní bubínky div nepraskly, když uslyšely zpívat božského Tima Katipelta.
Blind Guardian ač slepě, tak i přesto pevně strážili brány rodného Německa, kde pustili jen ty nejoddanější. Já byla mezi nimi. Přežila jsem v publiku pád dvou Poláků na mou hlavu, pár lidí z mnou přežilo pád mně na jejich hlavy (tímto se dodatečně omlouvám) a užívala jsem si své Slepé strejdy.
Tiamat už tak výborní nebyli, přesto se ale musím přiznat, že mě jejich doom metal chytl za srdce a už nepustil.
Den čtvrtý: Naše obvyklá zastávka u stánku s Radegastem se stala výjimkou.
Švýcarští mozkodrtiči Eluveitie mávli rukou a zanechali po sobě spoušť, kterou se jen ztěžka dařilo uklidit. Tleskač to podle mě moc nezvládli. Ska punk, to není nic pro mně. Nebýt atmosféry, utekla bych.
Naše chuťové buňky dostaly neukojitelnou chuť na pivíčko, na kterém vyrostly (Radegast). Naši absenci u stánku s touto hořkou tekutinou vážně bylo již třeba napravit. Přivítali nás tam se slovy, že jsme jim tam chyběli. :D
Další nové známosti. A hele, tentokrát to jsou týpkové z Nového Jičína, což by od nás bubeník svou paličkou dohodil. Chtějí po mně zápis do svého deníčku.
Mezi tím, co ve stanu trochu uklízím, mi sestřička s Jeanem zdrhli na Voivod. No, nechtělo se mi tam být sama. Mé uši opět byly rozdrcené.
Ale to, co mě čekalo, předčilo všechna má očekávání. Z Vizovic se stalo doslova peklo. Na pódium vyšla sama Satanova manželka v celé své kráse. S noblesou nesoucí nádech smrti máchla rukou a nás, démony, povolala k sobě do služeb. Její křik se ve Vizovicích ozývá ještě dnes. Rozkazy zněly jasně: Ničit všechno kolem, ale především se bavit a rozsévat zkázu a Satanova poselství všude kolem.
No, jenže nic netrvá věčně. Ani Masters of Rock ne.
Nad Vizovicemi se opět stáhla mračna, ze kterých padaly švédské hvězdy. Tentokrát ale s příchutí hard rocku.
Každý, opakuji KAŽDÝ, kdo na MoR 2009 zůstal až do posledního okamžiku tohoto největšího svátku, se přišel podívat na Europe.
Od těchto pánů švédského hard rockového království znám jen 2 poselství (Carrie a Final Countdown). Pan Joey Tempest si vzal kytaru, vybafl na ostatní členy své družiny a zahnal je do ústraní. Spustil první tóny Carrie. Její tóny zněly ještě na kilometry daleko od českého kralovství rocku a metalu. A kdo stál před pódiem, jeho slzy kanuly na zem a loučily se s tímto svátkem. Opravdový konec ale měl teprve přijít. A to s Final Countdown. Jakmile se ozvaly první tóny známé hymny, do publika uhodil blesk. Začalo se křepčit, výskat a zpívat. A kdo tam nebyl, tomu opět chyběly ty pravé slzy nadšení a teď už opravdového loučení se s touto akcí dobré nálady, pekla, slz nadšení a všelijakých šťastných a veselých emocí.
A toto je, dámy a pánové, konec mého vyprávění. I zazvonil pekelný zvonec a metalového a rockového svátku byl konec.
Vaše Štěkající zombie=)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo byl nej na letošních MOR?

Deathstars 50% (1)
Nightwish 0% (0)
Kataklysm 0% (0)
Rage 0% (0)
Blind Guardian 0% (0)
Tiamat 50% (1)
Stratovarius 0% (0)
Korpiklaani 0% (0)
Europe 0% (0)
Eluveitie 0% (0)
Voivod 0% (0)
Arch Enemy 0% (0)
Vypsaná fixa 0% (0)

Komentáře

1 Radimo Radimo | E-mail | Web | 27. září 2011 v 7:13 | Reagovat

Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama