VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Říjen 2009

Málem jsem zapomněla...

30. října 2009 v 16:24 | haf |  žiju
...na ten mobil. Po škole jsem ho dala na radiátor a...a...ŽIJE!!! A navíc, za pár dní možná budu mít zpátky z opravny i tu Nokii. JUPÍÍÍÍÍ, no já mám předčasné Vánoce:D Ale doufám že mi z nich nezačne hrabat jak minule:D To jsem v lékárně málem zapomněla účtenku:D

Rozdováděná flaška

30. října 2009 v 15:47 | haf |  žiju
Přepisuju si tak ten fotoromán. Jsem zažraná do PC, a tak ani nevnímám okolí. Najednou: PRÁSK!...nastává pětiminutový infarktový stav mého srdce (ne-li málem infarkt). Co to bylo? Kouknu vedle sebe a vidím: To si jen odpráskla flaška od kofoly:D Uuuuf, to se mi ulevilo. Mohlo to taky být něco mnohem horšího:D (třeba...co já vím? Výstřel z pistole či co:D:D:D:D)
No, nic, ráda bych tu ještě psala...enemže...eště nemám hotový ten fotoromán takže zdarec čusec a páčko áčko;)

Pozor, emo!

30. října 2009 v 15:46 | haf |  píšu
Tak, když to prý nejde přečíst, tak jsem se to rozhodla přepsat;) Mno...místy jsem to doplnila svými kecy;) (v závorkách napsané kurzívou). Doufám, že to aspoň někdo ocení;)
Postavy:
Helena (16):
Je duší i tělem emo. Na nové škole ale kvůli svému looku sklízí posměšky. (Jakoby už toho nebylo dost omg!) Přesto zůstane svým ideálům věrná.
Filip (18):
Hned se zamiluje do hezké Heleny, protože je stejně jako on emo a nenechá si nikým svoje názory brát.
(O, ne! Taky jsem milovala jednoho emo boye jménem Filip...bohužel to byla jednostranná láska, on vůbec nevěděl, že existuji a já se styděla ho oslovit!)
Kristýna (16):
Pro ni je Helena absolutní loser. Nenávidí na ni prostě všechno: její chování, její make-up, její styling. Nebo je snad za tím jenom závist?
Marek (17):
Je to hip (hap:D) hoper. A k tomu samozřejmě patří drzé hlášky a prudění každého, kdo je jiný než on.
Helena si jako emo musí na nové škole svoje místo teprve vybojovat. Obzvlášť sebevědomá Kristýna jí její život pořádně ztěžuje. Ale za její nenávistí se schovává ještě mnohem víc...
První den na nové škole: pro Helenu je to noční můra. Helena příjde před hlavní vchod, kde stojí dva její budoucí úhlavní nepřátelé: Marek a Kristýna. Helena si jen pomyslí:
Teda, jak ti čumí. To budou asi zase kecy!
Marek a Kristýna dají jasně najevo, co si o Helenině looku myslí.
Marek:
No ne! Nějaká emo zrůdička!
Kristýna:
Pozor, bolestínek světa!
Helena zkouší ty blbečky ignorovat. Pomyslí si:
Ach ne! Klasický kecy na emaře...
Ale potom začne být Kristýna obzvlášť zlá.
Kristýna:
Už jsi se dneska řezala? Ne tak rychle! Ukaž ruce!
Helena:
Dejte mi pokoj s vašimi předsudky!
Kristýna:
No ne, rozzlobená emařka. Budeš brečet?
(Proč by měla, proboha, hned brečet? Té anti emo čubce by nejspíš pomohlo jedině to, kdyby jí Helena nakopala zadek...)
Helena:
Emaři jsou citliví, ale žádné ubrečené fňukny!
Marek:
Teda, ta se ale vzteká...
Kristýna:
...zdá se, že jsme trefili do černého.
(No, právě, ta černá:D)
Helena: (pomyslí si: Tady to pro mě bude asi drsný.)
Debilní vymaštěný hip hopeři!
Později doma: Helena surfuje na internetu. Pomyslí si:
To je v pytli, že jsem na škole jediná emo!
Její hledání se vyplatí. Pomyslí si:
Zásah! Emo klub ,,Chachi"!
O pár dní později: Helena jde otestovat klub. Pomyslí si:
Yes! Našla jsem ráj pro všechny emo people!
Nejen to...(kolem ní projde Filip). Pomyslí si:
Wow, to je ale sladkej barman! S tím se musím seznámit!
Naprosto nevinně si objednává drink.
Filip:
Ještě jsem tě tu nikdy neviděl.
Helena:
Jsem ve městě nová. Jmenuju se Helena.
Filip:
Helena? Krásné jmeno! Stejně jako písnička od...
Helena:
...My Chemical Romance. Pojmenovala jsem se podle ní.
(hehe, škoda, že se nějaká písnička, co se líbí mně, nejmenuje Jana:D)
Její pohoda a vtipnost udělá na Filipa dojem.
Filip:
Jsem okouzlen...Ale musím bohužel pracovat
(přišel zákazník)
Pozve ji ale další den na koncert.
Filip:
Být sama v cizím městě je dost na prd. Přijď, bude to skvělé. Mimochodem, jmenuji se Filip.
Helena:
Přijdu ráda.
V Helenině břiše lítají motýlci. Pomyslí si:
Ach, to je cool! Mám rande s nejsladším emo klukem na světě...
Den na to: Přešťastná jde Helena do školy.
Kristýna:
Hej, sebevraždo!
Marek:
Vráno!
(Pche, vrána se hodí spíš na mě :D nebo na gothiky...ale nebojte se, proti gothice nic nemám, je to nádherný styl;))
Ani Marek a Kristýna ji nemůžou naštvat. Pomyslí si:
Pche, vy mě vážně nenaštvete!
Helena odráží slovní útoky:
Nepruďte ostatní jenom proto, že se sami nudíte!
Marek:
Cože?
Kristýna:
My a nuda?
Tentokrát Helena zasáhla do černého. Kristýna si pomyslí:
Má pravdu...Vlastně je tak nějak cool.
Večer v klubu:
Filip (se svou kapelou na pódiu):
Čau, lidi, my jsme The Black Parade!
(Podle čeho se asi pojmenovali? Že by podle CD My Chemical Romance? :D)
Helena si pomyslí:
Filipova skupina je hvězdou večera?
Filip zvládá i těžká kytarová sóla...
...zpívá melancholické texty:
Dark heart, dark mind...
Jeho vystoupení Helenu okouzlí:
Jeho úžasný hlas mi vyvolává husí kůži.
Po koncertě:
Filip:
Líbilo se ti to?
Helena:
Bylo to úžasný!
Povídají si spolu hodiny.
Helena:
Spousta lidí si myslí, že emo je jenom módní trend.
Filip:
Přitom je to přesvědčení, životní styl.
Helena (pomyslí si: Hrozně ráda bych ho políbila!):
A jenom proto, že hodně přemýšlíme o sobě a o světě...
Filip (pomyslí si: Hrozně rád bych ji políbil.):
...neznamená to, že se půjdeme oběsit na nejbližší strom.
(Jéé, stejné myšlenky...no co dokáže způsobit pár nevinných pohledů do očí...dokonce i čtení myšlenek!:D)
Chtěli by se políbit, ale...
Vyruší je Filipův spoluhráč z kapely:
Musíme uklidit aparaturu. Chtějí zavírat.
Polibek tak musí odložit.
Helena:
Uvidíme se zítra?
Filip:
V každém případě.
Druhý den: Sešli se a vyrazili na procházku.
Filip:
Něco jsem ti přinesl.
Helena:
Opravdu? Co?
Filip:
Napsal jsem pro tebe písničku.
(Písnička je o jeho citech-k Heleně.)
Helena (čte text písničky):
There are moments when I know my world revolves around you..." To je tak romantické! Děkuju!
Filip:
Zazpíváš ji?
Helena:
Já neumím zpívat. Mám hroznou trému.
Filip:
Máš strašně krásný hlas. Určitš umíš zpívat!
Vyzkoušíme tu písničku-jenom ty a já. Když nebudeš chtít, tak toho pak necháme.
Helena (při další zkoušce má zazpívat sólo):
Okay.
Den na to: Helenina první zkouška.
Helena:
Já to nedokážu.
Filip:
Žádný strach. Určitě to zvládneš.
Helena sebere veškerou svou odvahu a začne zpívat:
,,There are moments when I know my world revolves around you...
Filip (po zkoušce jejího sóla):
Bylo to dokonalé! Věděl jsem to!
Členové skupiny tajně naslouchali
: Naprosto profesionální! Super! Úžasné!
Filip k Heleně:
Vystoupíš s námi?
Helena:
Ano.
(ti dva svoji domluvu stvrdí polibkem)
Člen 1:
Hej, hej, co to vidím?!
Člen 2:
Přídavek!
Druhý den před školou:
Helena má plnou hlavu myšlenek na koncert (v ruce nese leták s upoutávkou):
Ach, Bože! Můj výstup je už pozítří!
Helena:
There are moments...
Marek:
Co to tady trénuješ?
Helena:
To se tě netýká!
Kristýna (vytrhne jí leták z ruky):
Já tomu nevěřím! Helena bude zpívat jako sólistka!
Marek:
Vy holky prostě nechápete, že nemůžete být tak dobré jako kluci. Kristýna si taky myslí, že umí rapovat.
Kristýna si pomyslí:
Co si to jen namlouvá!
Marek (nevšiml si, jak to na Kristýnu působí):
Drž nám ta nejlepší místa, Heleno!
(Helena odchází.)
Helena si pomyslí:
Určitě mi zkazí můj výstup.
Kristýna si pomyslí:
Hrozně Heleně závidím.
O dva dny později: Helenin velký výstup.
Helena si pomyslí:
Jsem tak nervózní! Naštěstí tu nejsou Marek a Kristýna!
Filip:
Potlesk pro naši sólistku Helenu!
Helena začne zpívat svou píseň, když vtom...Vtrhnou tam Marek a Kristýna.
Marek:
Helena zpívá jako chcíplý pták!
Kristýna:
Song jen pro měkkoše!
Filip:
Teď budete mít problémy!
Helena:
Díky, ale tohle je můj problém.
(ke Kristýně a Markovi): Měkkoši? To je klidně možný. Ale my se k těm, které milujeme, chováme s respektem...
(ke Kristýně): ...a ne jako tvůj přítel Marek, který ti vůbec nevěří a ještě tě sráží.
Marek:
Kristýno, dej jí co proto! Ukaž jí, že jsi moje bitch!
Kristýna (dá Markovi pořádnou facku):
Nejsem ničí bitch!
(k Heleně): Myslím si, že zpíváš skvěle, Heleno! A líbí se mi na tobě všechno. Mohla bych rapovat v refrénu tvojí písničky?
Helena:
No jasně!
(a má novou kámošku)
Helena:
There are moments...
Kristýna:
Mo..mo..mo..ments!
Helena:
..my world no longer revolves around you...
Kristýna:
No..no..not anymore...
(A Marek je sólo. Dobře mu tak!)

vzkaz všem co komentovali článek Ich bin ich

30. října 2009 v 15:40 | haf |  žiju
VYLIŽTE MI PRDEL!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jinak, kdo to neviděl tak ať se na ten článek podívá

Emo pomsta

27. října 2009 v 20:00 | haf |  píšu
Čoveče, asi se ze mne znovu stává emo. Ne tělem, ale duší. No, zase jsem vymyslela příběh o emo holce...a tím pádem tu píšu další článek o emu:D Ale aj tak doufám, že se bude líbit;)
V jednom malém městě žila holka. Jmenovala se Ema. Byla to obyčejná dospívající dívka, až na jednu maličkost. Byla emo. Byla přesný opak toho, co se o emu vykládá. Smála se, byla šťastná. Ovšem jen do té doby, než přešla na novou školu, protože se s rodiči přestěhovala. denodenně si tam prožívala peklo. Peklo, které jí působili její spolužáci. Našla si tam sice kamarády,kteří byli jako ona, ale všichni stejně byli terčem posměchu. A nejhorší ze všech byl Martin, kluk z Eminy třídy. Jakoby vedl celou školu. Jakoby byl vůdcem celé té anti-emo armády. jednou zašel opravdu daleko.
Ema příjde do třídy. Jako obvykle si všichni začnou šuškat blbosti typu: Že vůbec přišla do školy, že po cestě schválně neskočila pod auto. Nebo: že se ráno rovnou nepodřezala.
Ema si sedla do lavice. Chtěla si přichystat věci na hodinu, když vtom přišel Martin: ,,Hej, ty zrůdo! Už jsi se dneska řezala?"
Ema řekne, že ne, ale to neměla dělat. martin vytáhl žiletku: ,,Tak já ti teda pomůžu!" a řízl jií. Hluboko. Až Emě tekla krev.
Ema zařvala: ,,Au!" a nebýt učitelky, která tam v tu ránu přišla, asi by ji podřezali.
O přestávce Ema skončila na záchodě. Plakala. Naštěstí ji tam našly její dvě kamarádky. Ona jim to všechno vypověděla.
K1: ,,To nesmíme nechat jen tak!"
K2: ,,Musíme se pomstít! Já už ho mám taky plné zuby!"
V pátek večer bylo všechno ,,sečteno a podtrženo." Ty tři a ještě zbytek byndy šly na místo, kde Martin v páteční večery obvykle chodí-diskotéka Venuše. Když je tam uviděl, mohl se potrhat smíchy. Ema ale byla odhodlaná. Svou pomstu chtěla dokonat za každou cenu. Přišla k němu: ,,Pojď s námi."
,,proč? Pokus o vysvětlení, co to je emo? Já to moc dobře vím! Je to snůžka hovadin! Navíc, kam bych měl chodit s depkařema jako vy?" to už se kolem něj sbíhali i Emini kamarádi, ,,ještě bych od vás ty depky pochytil!"
Ema a její kámoši se naštvali. Drapsli ho za ruce a za nohy a prostě ho vynesli ven.
,,Kam mě to nesete? Pusťte mě, vy sráči! Z toho budete mít problémy!"
Beze slov ho však táhli, až ho dotáhli na osamělé místo, k jednomu velkému stromu. Jedna z Eminých kamarádek vytáhla z batohu lano. Přivázali ho k tomu stromu. Ano, přivázali! Pak Ema vytáhla žiletku a vyhrnula mu rukávy.
,,Za mě!" a řízla ho, ,,A za všechny mé kamarády a všechny ostatní pravé emo lidi na světě!" a znovu řízla.
Řezala a řezala. Řezala ho do jeho zápěstí. Jeho dech se mu dral z plic závratnou rychlostí. Jeho hlas se mu dral z hlasivek jako o život.
,,Áááááááááááááá!" křičel Martin, nikdo ho však na kilometry daleko neslyšel. Jenom jeho mučitelé.
Byly to hluboké krvavé rány. A bylo jich dost na to, aby vykrvácel.
Když už si řekli, že už toho bylo dost, sebrali se a odešli. Co na tom, že všichni skončí v pasťáku,k Co na tom, že je tam možná budou taky šikanovat? Co na tom, že si zase budou prožívat peklo? Hlavně, že se zbavili svého úhlavního nepřítele.
Nechali ho tam napospas mouchám a červům. Ostatně, nic jiného si nezasloužil.

Mobil ala utopenec

27. října 2009 v 17:00 | haf |  žiju
Tak dneska to byl maras. A proč že najednou používám toto slovo? Protože se stalo toto: bylo to asi takhle: o velké přestávce jsem opět škla za Ájou. No, jenže znáte to. Kecáte s kámoškou a najednou se vám začne chtít na malou. Takže jsem automaticky vyslovila formuli, kam se mi chce a ať na mě počká. Po vykonání potřeby jsem se zvedla, oblíkla jsem se a že si spravím mikinu. No...enemže to bych nebyla já, aby se mi něco nestalo. Najednou slyším: KŘÁCH! Podívám se a málem mě jebne. Mobil v záchodě! No že by se mi ho zrovna dvakrát chtělo vytahovat, to ne, ale co jsem měla dělat? Prostě jsem si vyhrnula rukáv, natáhla se pro něj a ...FŮŮŮJ!:-! Bylo to to nejnechutnější, co jsem mohla udělat. Mobil jsem opláchla a doufala, že bude žít...marně. Nechala jsem to sice proschnout, ale dám tam baterku a začne to vibrovat jak vibrátor:D
No nic, musím končit tak pa:-*

žblept, žblept a do třetice všeho dobrého...co jiného než žblept

26. října 2009 v 11:13 | haf |  píšu
Opět máme počítače. Opět hodina sladkého nicnedělání...teda no jak se to vezme...učitel vysvětluje učivo a jako kdyby mluvil do dubu (nikdo ho neposlouchá) a já si tu jako obvykle brouzdám na netu:D Ale pssst, ať mě nepřistihne:D Ale nebýt tohoto, pro můj obor velice důležitého předmětu, nebyl by tu dneska ani jeden článek:D Takže ti, ministerstvo školství, vřele děkuji, že jsi zavedlo na všech školách tento předmět:D Právě nám tu vykládá o šifrách na netu...takže si asi tento článek zašifruji, aby to si to nepřečetla nějaká nežádoucí osoba:D Ale učitel je super, na mé bývalé škole už by mně ten náš super tuper přísný inťoš dal bůh ví co za kárné opatření a ječel by přes celou školu jak na lesy:D Chvála Bohu, že zatím maká ve Frýdku. Jestli tu příští rok nastoupíš jako učitel ICT (což silně pochybuji, ale nepodceňujte inťoše...vypadají sice nevinně, ale tichá voda břehy mele;)), tak si mě nepřej...udělám ti z té hodiny takový brajgl, že se z toho zblázníš...(velkohubá slova, pochybuji, že toho budu schopná:D)
Jéje, teď jsem zjistila, že moje spolusedící Káča taky píše:D Takže zdar, spisovatelko, tady je tvoje (a i vaše) Štěkající zombie;):DxD:-D:oD:o):DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

Ich bin ich

20. října 2009 v 16:50 | haf |  žiju
Takhle vypadám nenamalovaná a když mi zrovna hrábne:D

Keci, keci, keci ;-) :-o xD :-) :p :-! :-x

16. října 2009 v 16:55 | haf |  píšu
Minulou hodinu materiálů: I dí učitelka: Příští hodinu píšeme test ze zušlechťování.
Po škole: podívám se do diáře na den, kdy je ta písemka. Málem mě jebne. 4 písemky na jeden den! :-x (fyzika, materiály, ekologie a stroje) Pane bože, učitelé se zbláznili, řeknu si, ale po chvilce usoudím, že se to dá naučit. Jenže to bych nabyla já, abych na to nezapomněla.
Včera: asi tak v 18.00 se rozhodnu dokopat se k takovéto nepříjemné činnosti jako je učení (který blbec vymyslel školy?). V hlavě se mi zrodí myšlenka: Jdu se mučit. Vezmu si mučící nástroj jménem Sešit do materiálů a začnu. Bude to pěkně bolestivé. (mučitel a mučedník v jednom? Možná to nejde dohromady, ale věřte, že to existuje =D) Možná se umučím k smrti. Možná ale také, jak už to v pohádkách bývá, příjde nějaký hrdina a zachrání mě a zazvoní konec a pohádky bude šťastný konec. O čemž ale dóóóóóóóst silně pochybuju, takže to nebude pohádka, ale horor. ZDAREC VŠEM (ZATÍM NE)UMUČENÝM!
Vaše Štěkající zombie ;)

Sen večera učitelského

16. října 2009 v 15:38 | haf |  žiju
To bych nebyla já, aby se mi zas nezdály nějaké blbosti. Však čtěte: k dnešním ránu se mi zdál sen...nenormální sen. Byl o tom, že k nám na návštěvu přišel náš češtinář (asi proto, že v pondělí byl nemocný, ale včera už jsem ho viděla na chodbě). Je to nejlepší učitel na češtinu, jakého jsem kdy měla. Ale to jsem odbočila. Je večer. Příjdu domů a jako obvykla zemířím do kuchyně. Tam češtinář, máma, táta a vybavují se spolu. I dím já (podávajíc mu ruku): ,,Jé, dobrý večer, pane učiteli, co tu děláte?" a už mámu táhnu na chodbu se slovy: ,,Že je to sympaťák?" a víc se nedozvím, jelikož se k mé smůle probudím. Vykládala jsem to všem, co jsem potkala a všichni z toho nemohli (samozřejmě ten učitel o tom neví, proč bych mu to taky v dnešní hodině češtiny vykládala, že?). No ale stejně, je sympatický...xDxDxDxD

Bla bla bla bla

15. října 2009 v 16:16 | haf |  píšu
Bla bla bla... co že to má znamenat? Pár písmenek, která sama o sobě říkají, že se šíleně nudím a nemám o čem psát. Takže aspoň napíšu tadyktoto:D No ale to zas mám o čem psát...věřili byste, že lze psát i o ničem? Já až doposud ne:D Mohla bych psát aspoň o tom, jak se zoufale snažím najít mp3 jménem Boogie King od The Screaming Cheetah Wheelies, ale křížem krážem prohledávám celý google, ale nic. Perkele! Nikde to nemají zadarmo! Alespoň, že jsem našla Love You To Death od Type O Negative...no...to jsme se od ničeho dostali k nelegálnímu stahování:D No...jsem posedlá hudbou...Když tak písněte své posedlosti:D

pro Lucku

12. října 2009 v 16:01 | haf |  píšu
Nafotila jsem ti ten fotoromán z Top dívky (no sice to nejde moc přečíst ale aspoň něco...);)

Význam anchu

12. října 2009 v 11:24 | haf |  co mě zajímá
12. října 2009 v 11:24 | haf |
Jednoho dne (přesněji řečeno tuto sobotu) jsem byla nakupovat v Tescu. A narazila jsem tam na stánek s řetízkama, náramkama a různýma takovýma věcma. A jak už to tak bývá, nedalo mi to a koupila jsem si ankh. No a že jsem zvědavá, tak chci vědět, co to na tom krku nosím, takže sem dávám pár info;)
Ankh má ale více významů:
V populární kultuře
Anch se se stal od šedesátých let populární v mnoha hnutích (
gotické hnutí, hippies) a byl zpopularizován také ve filmu, literatuře (Sandman) nebo mezi hudebními skupinami (Kiss, Elvis Presley, The 69 Eyes
). V současné době je jedním z nejpoužívanějších egyptských amuletů.
Je populární mezi příznivci
skupin.
Ve spiritismu
Spiritisty je Anch používán k léčení nemocí či hubení jejich původců. Protože jeho skutečný přínos a obliba v Egyptě je diskutabilní, je často připodobňován jako kovnentore sil. Kříž má dvě strany, každá s jiným silovým působením. Tvar kříže pak funguje jako "čistič" energie, kdy jednou stranou je nasávána negativní síla, ta po průchodu křížem je změněna na pozitivní a následně šířena ven. Dnešní použití je různé, někteří ho nedoporučují nosit na krku, protože může nositele ohrozit, jiní to popírají a zase jeho nošení doporučují. Pokud s ním člověk pracuje jako se zářičem energie, tak by se k němu měl i tak chovat. Každý zářič má takovou sílu, jakou mu dává vůle jeho nositele, takže prakticky záleží na Vás, jakou sílu mu udělíte. Někdy je používán k ochraně před duchy, podle některých esoteriků jeho přítomnost v místnosti zabrání návštěvě ducha.

satanistická bible

9. října 2009 v 17:13 | haf |  co mě zajímá
Satanskou Bibli napsal "Černý papež" ( jak ho nazývala církev ) Anton Szandor LaVey.
Nebyl první, kdo přišel do světa s obrázkem o Satanovi. Před ním bylo hodně jiných klubů a sekt, kteří své "moderní pohany" vháněly na oči církvi. Jedny z mála sekt byl Klub pekelného ohně (Hell-Fire Club) a ve 20. století Černý řád v Německu.
Tady si můžete stáhnout satanistickou bibli.

Mysl žije i po smrti

9. října 2009 v 17:07 | haf |  co mě zajímá
Existuje život po smrti a existuje lidská duše? Shromáždění vědců na proslulém California Institute of Technology naslouchalo lékařům nemocnice v Southamptonu, kteří přinesli přesvědčivé důkazy, že lidské vědomí pokračuje ve své činnosti i poté, kdy mozek přestal fungovat a pacient je klinicky mrtvý.
Britští lékaři referovali o studii, která vyšla letos ve vědeckém žurnálu Resuscitation. Sledovali soubor 63 pacientů, kteří byli prohlášeni klinicky za mrtvé: jejich srdce se zastavilo, přestali dýchat a mozková aktivita zanikla. Po oživení, kdy se probrali z klinické smrti, s nimi lékaři dělali rozhovory. Část pacientů měla v době, kdy mozek nevykazoval jakékoli funkce, jasné a uspořádané myšlenkové procesy. Rozumně uvažovali a vytvářeli vzpomínky na to, že komunikovali a pohybovali se mimo tělo.
Výsledky výzkumu byly tak slibné, že lékaři založili nadaci zaměřenou na to, aby zkoumala zkušenosti blízké smrti na širším vzorku. Zatím shromáždili shodné prožitky u 3 500 osob. Pacienti sdělovali pocity míru, radosti a harmonie. Pro některé se zrychlil čas, zbystřily se smysly, ztratili vědomí svého těla. Viděli jasné světlo, dostali se do jiného prostoru a hovořili se svými mrtvými příbuznými. Jeden, který se označil za pohana, referoval o setkání s mystickou bytostí.
O podobných stavech při přežití smrti existují zprávy staré i několik staletí. Zkušenosti pacientů, které shromáždil dr. Parnia, se shodovaly s těmi, které popsali před ním už lékařka Elisabeth Kübler-Rossová (O smrti a umírání) a psycholog Raymond Moody (Život po životě). Současná studie však pochází z prostředí velké renomované nemocnice a využila nejnovější technologické postupy.
Skeptici například tvrdili, že tyto prožitky vznikají následkem nedostatečného okysličení mozku při zástavě srdce. Jenže ve skutečnosti měli pacienti s prožitky vědomí po smrti větší přísun kyslíku do mozku! Parnia dodává: "Když má mozek nedostatek kyslíku, upadají lidé do naprostého zmatku, prostě odpadají, a obvykle nemají vůbec žádné vzpomínky. U našich pacientů jde o vážné poškození mozku, ale o dokonalou paměť."
Skeptici také namítali, že vzpomínky pacientů pocházejí z doby, kdy vědomí ztráceli či se jim vracelo, tj. fungovalo. "Právě naopak," oponuje Parnia. "Okamžiky, kdy je mozek momentálně traumatizován záchvatem nebo nárazem auta, tedy bezprostředně před nebo po ztrátě vědomí, si nepamatujeme. Při zástavě srdce je poškození mozku tak závažné, že se srdce zcela zastaví. Lidé říkají: "Pamatuji si, že jsem viděl auto. Potom si vybavuji až to, jak ležím v nemocnici." Soubor 3 500 osob už něco vypovídá. Nadto při shromažďování zkušeností se smrtí lékaři zjistili, že mnoho lidí o svých zážitcích nikdy nehovořilo. Báli se, aby nevypadali jako blázni. V souboru je zachycena i zkušenost chlapce, kterému bylo při zástavě srdce po záchvatu dva a půl roku. Rodiče kontaktovali dr. Parniu, když chlapec začal kreslit obrázky, na kterých se dívá seshora na svoje nehybné tělo. "Když umřeš, vidíš jasné světlo," sděloval i chlapec.
Všeobecně se má za to, že ve stavu totálního bezvědomí mozek nemůže produkovat plynulé myšlenkové procesy nebo utvářet trvalé vzpomínky. Jenže tomu, jak mozek - orgán těla, složený z hmotných buněk - vlastně generuje nehmotné myšlenky, stále plně nerozumíme. Dr. Parnia vyvozuje z výsledků výzkumu, že lidské vědomí může pracovat nezávisle na mozku, když používá mozkovou kůru jako mechanismus k manifestaci myšlenek - tak jako televizní přijímač překládá vlny do světla a zvuku. "Když poškodíte mozek a mysl funguje, napovídá to, že je poškozený pouze aparát. Což znamená, že mysl nemusí být nutně vytvářena mozkem. Další výzkum v tomto směru skutečně může odhalit existenci duše."

Pomník samotnému ďáblu

9. října 2009 v 17:02 | haf |  co mě zajímá
Leží ve Španělském Madridu a nazývá se "Padlý Anděl".Pomník patří "Satanovi".Postavil ji Ricardo Bellver a dokončil ji v roce 1874.
Tato socha je sám "Satan"který byl právě svržen z nebe.Je to jediná socha na světě ,která náleží Ďáblovi.

vyvolávání Satana

8. října 2009 v 16:55 | haf |  co mě zajímá
In nomine Dei nostri Satanas Luciferi excelsi!
Ve jménu Satana, vládce Země, Krále světa, rozkazuji silám temnot, aby vložili svou pekelnou moc do mých rukou! Rozevře do kořán brány pekel a vyjde z propasti, abyste mě pozdravili jakožto bratra/sestru a přítele! Dejte mi požitku, o nichž hovořím! Vzal jsem jméno tvé za část sebe sama! Žiji jako volné zvíře, těším se z radostí těla! Přeji poctivým a proklínám zkažené! Při všech Bozích Pekel, rozkazuji, aby se vše, o čem jsem hovořil, také stalo! Přijďte a ozvěte se na svá jména! Projevte tak touhy!

krása pohledět:-*

8. října 2009 v 16:54 | haf |  obrázky

Whiplasherovy kecy o Night Elestric Night

1. října 2009 v 11:34 | haf |  Deathstars




Posted 6/24/09 5:03 pm ET by

deathstars
What really affected the material on our latest album, Night Electric Night, I think, was the endless touring for a couple of years. The jabbing frustration, utterly depraved nightclubbing, fights, sex with incredible statistics (all genders, pretty much), the raging search for kicks in general and the constant celebration of the dandy deeds of the Devil. I mean, of corpse, we make Hell look like f*cking sex-add. I have grown to understand that. We are Ms Rocktober in Satan's favourite porno-mag, and if I may say I think Mother Mary get's off to us as well.. (I guess that's why girls call us the Backstreet Boys from Hell. Or is it just our perfect features?) This of course results in chaos and drama and infected relations which gives fuel to the material. Our lives are the total opposites to the impression that you get from a normal musician's life - I believe Hell is the word I'm looking for. Again.
Our personal problems, weaknesses and narcissism combined with our fascination for 80's pop as well as very dark heavy rock resulted in this little piece of music. As an example: The first song I loved was
", and that in contrast to what I've been really into while growing up, which is rock of all kinds and black metal of course, was a pretty good formula for what we call Deathglam. Combine the ivory loins of pop with the metallic ***k of rock. It's a sensual mixture, somewhat depraved and utterly destructive in its dark aspects - but never the less - sensual. At least I think.