VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Únor 2010

Divné stavy...

26. února 2010 v 20:20 | haf |  žiju
Ach, jo, tak jak začít? Mám toho tolik na srdci...ale převážně negativního. Asi jsem blázen, ale štve mě hlavně, že ten čas tak rychle letí. Za chvíli mi bude 18...mám z toho deprese. Ale možná to bude tím, že budu dospělá. Někteří se těší, ale co z toho, že budu dospělá? Ano, možná budu moct chodit do hospody (u nás bohužel nechtěj nezletilým nalívat:-D) a můžu se vdát. Ale co víc? Možná se rozvedu, možná ten chlap bude nějaký grázl...A pak děti. Chtěla bych je. Ale ty starosti s nima...Pak příjde stáří a smrt...Bojím se jí. Ale někdy mám chuť to všechno skončit...kdo ví, co by se se mnou stalo, kdybych se zabila...nevěděla bych o nikom, ničem...ale jsou lidi, kterým bych scházela a nechci jim ublížit. Hlavně mámě, která se mi teď snaží pomoct (a že se hodně snaží, a za to jí děkuju). Pak Didi...ta si prošla něčím podobným, takže si skvěle rozumíme. Pak Hančí a Daší (s tou si vždycky parádně pokecáme), Ája (která mě vždycky nakazí svou dobrou náladou...ach, kéž by mi bylo tak 15) a nespočet dalších lidí, se kterýma mi je dobře. Těm by má sebevražda určitě přivodila deprese (a možná by skončili stejně a v nebi bychom se potkali:-D).
Pak bych taky chtěla být někým jiným a tyto problémy nemít. Já se jich chci zbavit, ale nevím, jak. Taky se bojím, že už mi to zůstane napořád:'-( Ale vím, že s časem nic neudělám.
A vůbec. Jsem nějaká přecitlivělá. Dneska jsem celé dopoledne probrečela jenom proto, že na sebe máma s tátou křičeli. Byla to jen malá hádka. Nikdy jsem si z takových hádek nic nedělala. Oni se vlastně hádají už od mého narození. Pak u oběda táta na mámu zas vyjel a já jsem pak brečela nejenom kvůli tomu, ale i proto, že se těch svých debilních stavů chci zbavit, aĺe nevím, jak a bojím se, že už mi to zůstane.
Taky mě jednu dobu štvalo, že nemám kámošky metalistky a že ty ostatní bydlí buď daleko nebo na mě nemají čas. A taky, že nemám kluka (v pondělí jsem ale na hodině kreslení potkala někoho, kdo by stál za hřích, tak doufám, že se mi ho povede sbalit:-D).
Když na mě přece jenom příjde dobrá nálada, tak se bojím, aby zas nepřišly ty depky. Co myslíte? Můžou ty depky být pozůstatkem nějakého traumatu z dětství? Třeba šikany (mě totiž na základce dlouhé roky šikanovali) nebo že když mě máma čekala, tak prožila nějaké hluboké deprese? Já si myslím, že to z toho jara není. Že to je...vlastně ani nevím, z čeho.
Ale řekla jsem si, že depkám nedám šanci. !!!NESMÍ MĚ POHLTIT!!! !!!JÁ SE Z TOHO DOSTANU!!! Nechci skončit na psychiatrii...
Ach, jo...gratuluju těm, co to přečetli až do konce:-D Teď mám momentálně dobrou náladu...

Dáreček k valentýnu:-D

14. února 2010 v 13:52 | haf |  videa
Co jiného než Bullet For My Valentine?:-D

Moje nejoblíbenější:-):

A thodla jsem se přidat i nové HIM (protože to je love metal):-D

Ten dnešní svět...

11. února 2010 v 15:22 | haf |  žiju
Ach, jo...proč je ten dnešní svět tak uspěchanej? Všichni se ženou jenom za...já vlastně ani nevím, za čím. Třeba: lidi stojej na zastávce a v duchu nadávaj, "kdy už ta mrcha přijede", místo, aby na tu chvilku "vypli" a v klídku čekali na autobus. No, i když, mě taky nebaví čekat v tý zimě.
Další věc, do mi leze na nervy: internet. Do svýho domu si ho asi nikdy nepořídím (ani počítač ne). Možná budu "out", ale aspoň budu mít jistotu, že na tom moje ratolesti nebudou závislé. Protože já už si tak připadám. Nemyslím na nic jiného, než na PC. ALE JÁ NECHCI!!! Je to hrozné... A vůbec. Jak se mám z toho léčit, když všichni kolem mě mluví jenom o facebooku? Jo, taky to jednu dobu bylo o icq (když to zrovna začínalo)... Skoro celej svět je zamořenej počítačema a internetem. FUJ!!! Už i náš češtinář nám na mail naší třídy posílá informace o divadlech a seznam knížek k maturitě, místo toho, aby nám to sdělil, či předal v hodině. Svět je hrozně uspěchaný...
Někdy mám sto chutí ten notebook vyhodit. Jenže...já nemůžu. Mám tu rozdělanou ročníkovku do školy (psací stroj pomalu nefunguje, jaká škoda) a taky své oblíbené písničky (ano, kupovala bych si cd, ale nemám na to a navíc, cd mi tu ani nejde, takže to ani nevypálim a stejně bych to pak neměla kde přehrát).
Chtěla bych zažít devadesátá léta. 1) nemusela bych nadávat, že mám o dost starší ségry:-D 2) "naplno" bych zažila dobu, kdy byl naživu Kurt Cobain (Proč naplno? Já ji sice zažila, ale byla jsem ještě malé mrně, takže jsem z toho moc neměla:-D). No, ale ono zažít ten den, kdy zemřel...to asi bylo hrozný. Ale loučení bylo krásný (teda aspoň v našem městě. To byla zrovna zábava. Hrály se tam jen písničky Nirvany. Ségra tam byla. Měla na sobě legíny, tričko Nirvana a flanelovou košili. Taky bych tam šla a brečela bych jak želva). 3) zažila bych (opět "naplno") dobu, kdy ještě nebyly tak rozšířené počítače a o internetu už nemluvím.
Proto mám ráda folk metal. Připadá mi, že aspoň tady se zastavil čas (a zvlášť v klipu Omnos od Eluveitie:-D)
Toto mi několik dnů znělo v uších. Pak to vystřídala pro změnu Inis Mona:-D