VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Divné stavy...

26. února 2010 v 20:20 | haf |  žiju
Ach, jo, tak jak začít? Mám toho tolik na srdci...ale převážně negativního. Asi jsem blázen, ale štve mě hlavně, že ten čas tak rychle letí. Za chvíli mi bude 18...mám z toho deprese. Ale možná to bude tím, že budu dospělá. Někteří se těší, ale co z toho, že budu dospělá? Ano, možná budu moct chodit do hospody (u nás bohužel nechtěj nezletilým nalívat:-D) a můžu se vdát. Ale co víc? Možná se rozvedu, možná ten chlap bude nějaký grázl...A pak děti. Chtěla bych je. Ale ty starosti s nima...Pak příjde stáří a smrt...Bojím se jí. Ale někdy mám chuť to všechno skončit...kdo ví, co by se se mnou stalo, kdybych se zabila...nevěděla bych o nikom, ničem...ale jsou lidi, kterým bych scházela a nechci jim ublížit. Hlavně mámě, která se mi teď snaží pomoct (a že se hodně snaží, a za to jí děkuju). Pak Didi...ta si prošla něčím podobným, takže si skvěle rozumíme. Pak Hančí a Daší (s tou si vždycky parádně pokecáme), Ája (která mě vždycky nakazí svou dobrou náladou...ach, kéž by mi bylo tak 15) a nespočet dalších lidí, se kterýma mi je dobře. Těm by má sebevražda určitě přivodila deprese (a možná by skončili stejně a v nebi bychom se potkali:-D).
Pak bych taky chtěla být někým jiným a tyto problémy nemít. Já se jich chci zbavit, ale nevím, jak. Taky se bojím, že už mi to zůstane napořád:'-( Ale vím, že s časem nic neudělám.
A vůbec. Jsem nějaká přecitlivělá. Dneska jsem celé dopoledne probrečela jenom proto, že na sebe máma s tátou křičeli. Byla to jen malá hádka. Nikdy jsem si z takových hádek nic nedělala. Oni se vlastně hádají už od mého narození. Pak u oběda táta na mámu zas vyjel a já jsem pak brečela nejenom kvůli tomu, ale i proto, že se těch svých debilních stavů chci zbavit, aĺe nevím, jak a bojím se, že už mi to zůstane.
Taky mě jednu dobu štvalo, že nemám kámošky metalistky a že ty ostatní bydlí buď daleko nebo na mě nemají čas. A taky, že nemám kluka (v pondělí jsem ale na hodině kreslení potkala někoho, kdo by stál za hřích, tak doufám, že se mi ho povede sbalit:-D).
Když na mě přece jenom příjde dobrá nálada, tak se bojím, aby zas nepřišly ty depky. Co myslíte? Můžou ty depky být pozůstatkem nějakého traumatu z dětství? Třeba šikany (mě totiž na základce dlouhé roky šikanovali) nebo že když mě máma čekala, tak prožila nějaké hluboké deprese? Já si myslím, že to z toho jara není. Že to je...vlastně ani nevím, z čeho.
Ale řekla jsem si, že depkám nedám šanci. !!!NESMÍ MĚ POHLTIT!!! !!!JÁ SE Z TOHO DOSTANU!!! Nechci skončit na psychiatrii...
Ach, jo...gratuluju těm, co to přečetli až do konce:-D Teď mám momentálně dobrou náladu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fdzhh fdzhh | 27. února 2010 v 0:05 | Reagovat

Já mám teď taky dobrou náladu :D tímhle článkem si mě fakt pobavila :D Bože tak si užívej života alespoň trochu a nepřemýšlej teď, v 18 o tom, co by bylo kdyby ses zabila. TO JE DEMENCE!!!!!!!! Vzpamatuj se!

2 Dark-WerroniCa Dark-WerroniCa | Web | 27. února 2010 v 19:54 | Reagovat

víš s tím věkem ti asi moc neporadím,páč je mi teprv 13_no skoro 14,ale ty depky mám taky,já vim že to může napsat každej,ale nemysli si že ti to píšu jen proto,že tě chci utěšit.Ale proto,že s tim mám taky hrozný problémy,s těma rodičema to mám taky tak a horší je,že s tim nemůžu nic dělat i kdybych chtěla. A smrt? Bože co já jsem se o ní napřemejšlela,a probrečela kvůli ní nocí,jakej mám z ní strach! Pořád ty stejný otázky: Co bude potom až zemřu? Jáký to vůastně je? Až zemřu,přece nebude nic,žádnej život okolo mě,žádný hezký věci,neuslyšim hudbu,nic nepocítim... Už několik let si o sobě myslim,že jsem nenormální,furt přemejšlim nad věcma,který mě tak žerou,a bolí. Nikdy se nedostanu k pádnýmu finiši... Někdy si řikám že bych se nejradši vyměnila,nebo bych ráda byla bezstarostým klukem! Tohle přemejšlení o takovej mejch slabinám,mě jednou zabije! Nejhorší je,že okolo sebe nemám lidi,který by mě pochopili,každej je tak nějak normální,ale já si už nějakou dobu přepadám...jiná.. Nevim co dál ti napsat,ale jsem ráda,že jsem si to přečetla a že nejsem sama,co má takový myšlenky! A díky k tý gratulaci,to bylo dobrý :-)

3 Babbu Babbu | Web | 27. února 2010 v 21:14 | Reagovat

Já bych sice depresi neměla ale nechtěla bych aby mi bylo 18. Aspoň ne hned. :-D Nikdy jsem netoužila po tom, aby mi bylo víc let. Ani míň, teda. Jsem spokojená. No co, že nemůžu do hospody... To se přežije. (A já mám taky nekonečný záchvaty pláče. pak se něco stane, nějaká kravina, třeba mě spolužák pozve na kafe. A i když tam s nim nejdu, jsem celej den nadšená, že se zajímá!) Na deprese zapomeň. Ve třiceti (popř. čtyřiceti) by sis pak vyčítala, že ses "zamlada" jenom utápěla v depresi. Bav se!   :-D

4 Marsík Marsík | 2. března 2010 v 20:28 | Reagovat

Tý jo, být pohlcena v depresi jen kvůli tomu, že budeš mít narozeniny? A ještě ke všemu 18? Víš co se dá s tímto věkem všechno provádět? :-) Mimo to, bych Tvé ,,problémy" nepovažovala za divné stavy, tím si projde miliony mladých lidí,néjen Ty. Také mě udivuje, že si každý myslí, že psychiatrie je něco z jiného světa, v dnešní době tam chodí denně každý, včetně mne,nelžu Vám, mývala jsem také deprese ,i když z něčeho jiného,raději jsem to hned řešila,doktorka mi dala léky a je vše Ok!. Raději si nechat pomoct a poradit ( jde to i bez toho, aby Vám dali antidepresiva)než čekat a brblat ,,né, mé problémy nikdo nepochopí! Nejsem blázen " Nechci aby jsis myslela, že mám něco proti Tobě, to ne, píšu obecně. Já vím, někdy pomohou blízcí, ale né vždy pomohou.
Řešit problémy, kor takové je potřeba!
Měj se hezky!

5 Jeny Jeny | Web | 3. března 2010 v 21:12 | Reagovat

Víš, mě vlastně spolužáci na základce taky šikanovali, sicejen psychicky, ale to stačí.
Np a já ted když vidim nějaký ostrý předmět, vidle,  kus cihly nebo i nějaké stroje(motorovka, míchačka...), tak přemýšlím, jak těm blbcům pomocí těchto předmětu ublížit, pomstít se. A pod kastraci bych nešla.

No už se ztěhle stavů dostávám. Možná je to i tím, že jsem začala skládat básně. No stejně z nich nikdo nepozná o co vnich je. V jedné Spolužáky přirovnávám ke střepům, učitelé k balvanům,Atd...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama