VŠECHNY POVÍDKY O POSTAVÁCH Z NARUTA A YAOI POVÍDKY PŘESUNUTY NA MŮJ 2. BLOG S YAOI POVÍDKAMA

Březen 2010

Náááááádherný sen:-)

29. března 2010 v 18:43 | haf |  žiju
Noooo, zdálo se mně o Whiplasherovi z Deathstars:-) Což o to, mně se o něm zdálo už kdysi (že chodil k nám do školy:-D), ale toto bylo mnohem lepší. V tom snu byli i ostatní chlapi z Deathstars, ale ten Whip byl nej:-) Zdálo se mně, že jsem byla na jejich autogramiádě. Stála jsem v řadě a oni procházeli kolem. Měli ty své uniformy, make-up, no prostě styl:-D Jak kolem prošel Whip, tak jsem ho prosila o autogram. Vůbec žádná tréma, prostě pohodička. On se se mnou dal do řeči. Byl tak příjemnej!!! Už ani nevím, co říkal:-D Vím jen to, že mi slíbil ten autogram, který jsem ale "nestihla" dostat, protože vzápětí se mi zdálo o Skinnym a Catovi (ale to jen nějaké blbosti).
A abych to byla já, tak se mi pak zdál úplně jiný sen: o tom, že mám na sobě svatební šaty a u nás doma chci tančit valčík. K tomu jsem se ale taky nedostala. Místo toho jsem v těch šatech přiběhla za mamkou se slovy: ,,Neodolala jsem, musela jsem si je obléknout." :-D
whip
whip
whip
On tam byl táááááák fajnej Být to realita, tak se do něj zamiluju:-D Dneska jsem šla ze školy, poslouchala jsem song Termination Bliss (piano remix-taky od Deathstars, ne od nějaké jiné skupiny, zpěváka, zpěvačky, či co) a představila jsem si, jak jdem spolu ruku v ruce a líbáme se:-D

Nesmrtelnost

28. března 2010 v 13:00 | haf |  různé
Tak jsem na netu četla článek o tom, že vědci by do roku 2030 měli vymyslet technologie umožňující zastavit proces stárnutí nebo dokonce zůstat navěky mladý/mladá. Zní to jako pohádka, že? Ale člověku to aspoň dodává nějakou naději, aby se tolik nebál smrti:-D Vemte si například Rudolfa II. Habsburského: taky se šíleně bál smrti. A právě proto se s všelijakými alchymisty a mudrci snažil objevit "kámen mudrců obsahující elixír života".
Proč lidé musejí umírat? U některých by se to dalo nazvat vykoupením za hříchy, které udělali a někteří zase nenávidí život. Ale co ti, kteří ani myšlenkou nezhřešili a život milují? (teď nemyslím to, že já bych byla svatá) Ti by si tu nesmrtelnost zasloužili. Taky by se dalo říct, že Bohovi se po nás jednou začne stýskat, a proto si nás vezme k sobě. V opačném případě někoho tak nesnáší, že ho pošle do pekla.
Já bych tu nesmrtelnost brala. Žít navěky...A samozřejmě bych brala i nesmrtelnost pro mé blízké a přátele a všechny, které mám ráda. Protože bez nich by mě ten život nebavil. I když bych nalézala stále nové a nové přátele a známé.
Ale kdyby to o té nemsrtelnosti nebyla pravda, tak co nám zbývá? Prostě věřit, že další den bude takový jako jiné dny, budeme si užívat. A ono ta smrt nějak příjde sama.
Bože, to jsou ale blbosti...:-D


Veliko ko ko ko Velikonoce

23. března 2010 v 17:40 | haf |  různé
Tak, co, děťátka, smráďátka, jak se těšíte na Velikonoce? Už jsou za dveřmi. Já osobně ani nevím. Mám je ráda, ale zase nesnáším šmigrust (velikonoční pondělí). To táta a synovci vytáhnou jalovce a mlátí ženský hlava nehlava:-D Loni se mi povedlo zamknout se na celé odpoledne do svého pokoje, ale zas to byla nuda. Ale taky jsem poprvé upekla beránka a že se mi poved! I bábovka (kterou děláme ze zbytku těsta). Ale proti odpoledni či úterku nic nemám. To prý holky chodí na kluky:-D U nás se to sice nikdy nedodržovalo, ale jsme s kámoškou domluvené, že letos to těm chlapům oplatíme. Tak co, šli byste do toho taky?
aa

Dvě rozdílné holky

18. března 2010 v 20:33 | haf |  různé
Inspirovala jsem se článkem od Anči. Doufám, že tě to nijak nepobouřilo, ale prostě mi to nedalo:-)
Den očima Míši:
Je ráno. Nenávidím ten budík. I když mám jako vyzvánění ten song z High School Musical, což je fakt hustá písnička. Obuju si své růžové papuče Hello Kitty a jdu do kuchyně se najíst. Naházím do sebe nějaký blafy. Fůj. Kdyby to aspoň mělo růžovou barvu. Bože, už mi hrabe! Umeju si zuby a napatlám si na sebe ten novej make up. Terka mi poradila, že je totálně super a má pravdu. Kryje beďary i kruhy pod očima...no super. Dám si růžové stíny, řasenku a lesk na rty. Ovšem, že růžový, hm. Nesmím zapomenout na pudr. Přece se nebudu lesknout jak nějaká trapka, ha! Hm, jak se učesat? Vezmu hřeben do ruky a začnu si česat své blonďaté vlasy. Pro inspiraci otevřu to nové Bravo Girl, tam jsou fakt tutový účesy. Vyberu si ten od Rihanny. Vypadám fakt úžasně, jsem si jistá, že po mně budou všichni kluci šílet. Máti řve, ať sebou hodím. Kašlu na to, času dost a když příjdu pozdě, tak co? Nic mi nemůžou udělat. Jdu se oblékat. Hm...tohle jsem měla včera, tohle předevčírem...v tomhle budu zaručeně sexy. Obléknu si to růžové tričko s výstřihem a k tomu růžovou mini. Bože, ty špeky!!! To je hrůza, budu muset držet dietu a začít víc cvičit. Radši se převílknu...jak jinak než do růžovýho. V kalhotách to je lepší. Na to svetřík s výstřihem (nebudu se přece zakrývat, když se nemám za co stydět, že) a vypasovanou bundičku. K tomu ty nové kozačky na jehlách. Včera jsem je viděla v Bravíčku a v New Yorkeru je měli jen za 1500! No nekupte to!
Ve škole potkám toho týpka, co po mě jede. Je to pěknej otrava. Pozve mě na rande. Fuj! O tom si nech jen zdát, otravo! Musím to vykecat Nikole. Najdu ji ve dveřích třídy. Předvede se mi v novém modelu-růžovém topu a mini. Paráda. Pohled mi sklouzne na jednu krávu. Chodí v černých hadrech a náramcích z kůže, satan jeden. Nejradši bych ji poslala do toho pekla!
Co je teď? Matika? Hm, to je mi k ničemu. Aspoň s Nikčou stihnem probrat ty kluky. Toho otravu nevyjímaje. Včera se prý té největší krávě povedlo sbalit toho největšího borce ze školy. Fíha! Ale počkej, slečinko. Za chvíli bude můj! Jsem to ale mrška...
O přestávce ho potkám na chodbě-samotného. Hned rozjedu své balící triky. Fíha! Funguje to. Za chvíli jsme domluvení-večer u mně doma.
Musím si na to pořídit nějaký nový model a taky se patřičně zkrášlit. S Nikčou prolezeme New Yorker, Kenvelo a bůh ví, co ještě (kromě vietnamců, tam bych nepáchla ani za zlatý prase). Kurva, nikde nic pěknýho! Hm, snad aspoň to solárko zabere. A taky, že jo. Pak ještě kosmetika, kadeřník (musí mi udělat ten tutovej melír a střih, co jsem viděla v Bravíčku-tam fakt člověku umí poradit i v těch nejhorších chvílích), pedikůra, manikůra...MUSÍM BÝT PROSTĚ DOKONALÁ!!! Pak se ještě stavíme do kavárny. Za všechny ty procedůry jsem dala pěknej majlant, ale co. Ať vidí, jak jsme bohatý!
Večer jsem pěkně napjatá. Niki o tom neví, ale co. Brzo se to dozví. Příjde ten borec. Je ze mně pěkně nažhavenej. A takyže to dá patřičně najevo. To bude Niki koukat, až jí řeknu, s kým jsem se vyspala!!!
Tak, to bylo završení mýho dne. Teď můžu jít s čistým svědomím spát.
Den očima Jany:
Je ráno. Budí mě mobil, který si ale musím hlídat jako oko v hlavě, protože kdyby se mu něco stalo, nový bych jen tak nedostala. Obuju si své papuče od vietnamců. Jdu do kuchyně a nasnídám se. Není to nic moc, ale nestěžujuu si. Pořád lepší než děti v Africe. Umyju se a jdu se oblékat. Na sebe nějaký tričko, kalhoty ověšené sichrhajckama (vyhrabala jsem je u mámy ve skříni, na nový jsem neměla), nýtama ze starých pásků a plackou Deathstars (za ten její nákup jsem dostala pořádného sprda, že to bylo moc drahý, ale je to moje nej skupina). Obléknu si mikinu Cradle of Filth (peníze jsem si našetřila), kabát od vietnamců, vezmu tašku a jdu. Obouvám si své glády, na které jsem si dlouho setřila.
Ve škole to je děs. Zvláště ta pipina Michaela, ale to neřeším. Pitomá bárbína s vymatlaným mozkem-typickej případ barbie. Kráva jedna, lepší se takovýma lidma nezabývat.
Uvažuju o tom, co budu dělat po škole. Vtom mi volá Mirek a chce jít na rande. Paráda! Je to fakt zlatíčko a miluju ho.
Odpolední rande bylo super. Nejdřív mě pozval k sobě na oběd (vaří skvěle), pak procházka a pak jsme byli u mně doma. Procházeli jsme se temným lesem. Fakt romantika. Pak jsme tramvají jeli ke mně domů. Za chvíli tam bylo narváno, takže jsme pustili několik důchodců, aby si sedli. Cestou jsme zahlédli pár bezdomovců. Někteří jsou vážně chudáci. Kdybych mohla, tak pravidelně posílám nějaké oblečení na charitu. Chci dělat v azylovém domě, abych jim aspoň nějak mohla pomáhat lidem.
Doma jsme to všechno rozebrali a domluvili jsme se, že si v nějakém takovém domě najdeme brigádu. Pomůžeme tím dvěma věcem: budeme někomu pomáhat a zároveň si něco vyděláme. Možná to nebude moc, ale třeba i to pomůže našim chudým rodinám k lepšímu životu:-) Pak jsme skoukli nějaký horor a líbali se:-) Kvůli jeho polibkům jsem se do něj zamilovala:-) Pak šel domů. Ach, jo, v noci se mi o něm bude zdát:-)

Škorpíci mají dneska koncert v Praze

15. března 2010 v 17:21 | haf |  různé
Ale já tam nejdu. Ale což, obejdu se bez toho. Každopádně, bez jejich písniček asi ne. Turné bude trvat 2 roky a bude mít 300 zastávek!!! Opravdu monstrózní závěr jejich kariéry (třeba to bude jejich poslední koncert v ČR). Scorpions totiž ohlásili konec kariéry a toto turné bude jejich poslední:'-( Ach, jo, co to tomu Klausovi Meinemu přelítlo přes nos? Už vidím fanoušky na posledním koncertě toho turné: písničky se nesou kilometry daleko nad městem a každý fanda brečí jak želva:'-( Rozhodně chci vědět, kdy se ten koncert bude konat, abych se na něj mohla podívat aspoň přes net. Ale kdo ví, třeba si řeknou, že ta atmosféra na koncertech je přece jenom super a rozhodnou se pokračovat...
Ale což, písničky nezaniknou. :-) Přidávám ty, které mám nejradši (seřazeno podle oblíenosti):
1: (o co, že ty prskavky budou i v Praze...nebo zapalovače)
díky té jsem je poznala:-)

2: to je prostě krása

3: se z toho podělám:-D

4: ten refrén je jak melodie z Pána prstenů:-D Ale Klaus Meine zpívá nádherně. To se musí nechat. Ve Sparku mě překvapilo, že je tak malý:-D Tak malý a tak velký hlas. Malej, ale šikovnej:-D

Pár řetězáků

13. března 2010 v 13:58 | haf |  různé
Nó, zase se nudím...
Písmena
A jako arachnofobie. Nevím, proč mě to napadlo:-D
B jako Bára. Moje bývalá spolužačka a písnička od Kabátů:-D
C jako civění do blba:-D
D jako Deathstars. Ty miluju.
E jako evoluce a ekologie (včera jsem do ní dělala referát, tak proto:-D)
F jako Ferrari.
G jako Gabriela. Fajn kámoška mojí ségry.
H jako hovno. Pokřik z Masters of Rock, na který nikdy nezapomenu. To se nedá:-D
I jako Izzy Stradlin z Guns'n'Roses. No jo, ta stará sestava...
J jako já, Jana...to je náhoda:-D
K jako Kytice od Erbena-miluju tu knížku.
L jako literatura. Máme super učitele na čestinu:-D Včera mně málem rozbrečel kecama o tom, že život je jako rozjetej vlak, ze kterýho jedonou vystoupíme. Ptal se nás, jestli se v tom vlaku vezeme s lidmi, které máme rádi. Já řekla, že jo. On na to, že jsem prý šťastný člověk...
M jako Matthew Perry. První, co mě napadlo...
N jako nanuk. Včera jsem ho jedla při telefonování se synovcem (volali jsme si přes webku a ukazovali na sebe plný huby toho, co zrovna žerem:-D)
O jako opinions. Cože?:-D
P jako Pussycat Dolls. FUJ!!! BLE!!! HNUS!!! Nesnáším je, nenávidím je, ZABÍT JE!!!
R jako Renátka-moje neteř.
S jako spolužáci. Zvlášť bývalý. Na některý vzpomínám ráda, na jiný ne (těch je většina).
Š jako Šmoulové:-D
T jako Timo Kotipelto. Miluju jeho hlas.
U jako udice. Vzpomněla jsem si na první třídu, jak jsme si do takovýho sešitu kreslili obrázky k různým písmenům a já k u nakreslila udici:-D
V jako Vrána. Brandon Lee:'-(
X jako xylofon. Nevím, proč...
Z jako zelená brava.
 
Jsi...
Upřímná? jo
Seběvědomá? jak kdy
Hodná? k určitým lidem
Přátelská? taky k určitým lidem
Uzavřená? jak kdy
Samostatná? no, co si budeme povídat? Nejsem malý dítě:-D
Rozhodná? jak kdy
Sobecká? nvm. Já si tak nepřipadám, ale kdo ví, co si o mně myslí okolí...
Hádavá? jak kdy
Ulhaná? moc ne
Agresivní? jak kdy
Tvrdá? nn
Jemná? Jemná a metalistka?:-D
Milá? podle mně jo:-)
Ukřičená? na koncertech jo:-D

MÁŠ RÁD/A.....
Společnost? jo, zvláště tu dobrou.
Samotu? jak kdy
Přírodu? jo.
Jídlo? tak žrát snad musím, nejsem anorektička:-D
Když Ti někdo lichotí? no to je super:-)
Hudbu? Met...ÁÁÁÁÁÁÁL!!!
Pořádek? takhle: v pokoji mám "organizovaný nepořádek." Když mi tam někdo uklidí, tak pak nvm, co kde mám. Ale když si tam ukldím sama (tak jednou za uherský rok), tak to je potom jinak:-D
Smích? jo. Ten přece léčí, ne?:D:D:D:D:D:D:D:D
Srandu? sranda=smích a ten...viz předchozí odpověď:D:D:D:D:D:D:D

A DÁLE....
Něco, co na sobě opravdu nesnášíš... nvm.
Co nesnášíš na životě... že jednou umřu:'-(
A teď něco,co se Ti na sobě líbí... vlasy, povaha
A co miluješ na životě.. život
Co máš ráda na svých přátelech a proč jim tak věříš.. toho je hodně
Co nemáš ráda na svých nepřátelích ?? Všechno. Jsou to hajzli a potvory:-D
Tvůj oblíbený výrok? "Láska a přátelství jsou největší dary, které můžeš dát a taky dostat." Nebo "Pršet nemůže pořád" (z Vrány).
UŽ JSI.....
Někdy lhala? jo
Něco zapřela, abys pomohla druhému? nvm
Na sebe byla někdy pyšná? jo , ve středu kvůli tý vestě:-)
Někdy milovala? jo, když si vzpomenu na prvák...Kdybych neodešla ze školy, tak bych toho kluka furt milovala.
Někdy líbala? jo, baví mě to:-D
A někdy něco víc? No comment:-D

Ten denšek:-D

12. března 2010 v 18:12 | haf |  žiju
Byl vcelku ujetý:-D Teda až na ty ranní depky, no. Ale teď k tomu hlavnímu. Proč byl dnešek ujetý?
1) Ráno jsem vstala v 5.00 (měli jsme na 7 hodin a než já do tý Ovy dojedu, tak to je věčnost). Přijela jsem busem na ÚAN a naselda na 37, která mě vozí do školy do Ostravy-Poruby. Jenže co se nestalo? Poslouchám si mp3 a mně to strašně uspává (zvlášť při těch mých debilních stavech). Vždycky jsem to nějak ukočírovala, ale dneska ne. Já v tom buse usla a přejela zastávku, na které jsem měla vystoupit:-D Probudím se, koukám a říkám si: ,,Kde to jsem? Do prdele, já to přejela!" No, tak jsem prostě vystoupila na další zastávce a dalším busem odjela do školy. Pěkně nasraná, samozřejmě:-D
2) Škola=totlně ujetá věc dneska. Škoda, že tam nebyly Pája a Káča, o hodně přišly:-D Hlášky typu smrt ujebáním byly samozřejmé:-D (no, inteligenti, no:-D).
3) Povedlo se mi složit básničku, celkem srandovní:-D (jsem si to pak četla a smála se tomu a ostatní se jen divili, čemu se směju:D)
TAKOVÁ KRÁVOVINKA:-D
Sedím na palouku v lese,
zvuk black metalu se ke mně nese.
Obklopují mně démoni,
pekelný řev vydávají oni.

Sedím, sedím, co to vidím?
Svým vlastním očím já se divím.
Proti mně jdou glády,
čtyři páry, jako by mě měly rády.

,,Amor e Morte," pošeptá mi nějaký ksicht,
já kouknu a užasnu-sám Dani Filth!
Spolu s celou skupinou svou,
blackmetalisti lesem jdou a growlujou.

Sedím na palouku v lese,
zvuk black metalu se ke mně nese.
Obklopují mně démoni,
pekelný řev vydávají oni.

4) Ale to už není také bláznivé: mám látku na kalhoty, které si budu šít na praxi (o5 na sebe). Tak až to budu mít, tak sem o5 hodím fotku. A už teď se těším na pátek na praxi, až ty kalhoty začnu dělat (ale ještě víc na to, až budou hotové:-D). A budu se snažit, ať z toho mám 1 (z té vesty mám za 2). Na to vemte jed:-)

Musím se vám pochlubit:-D

10. března 2010 v 19:27 | haf |  žiju
Se svým prvním kouskem oblečení, co jsem si na sebe ušila (vesta):-) Možná si budete říkat, že co jsem si to já, metalistka, spíchla (no, šila jsem to ve škole na praxi), ale já jsem na ni hrozně pyšná:-)
Takhle to vypadá zepředu:
A takhle zezadu:
No, a to jsem dneska v té škole strávila 10 hodin (od 9.45 do 18.30). Nejdříve hoďka matiky, pak anglina, potom hoďka volno, pak tělák a zbytek praxe. No jo, ten třeťák na střední...

Další psychologický výlev...

5. března 2010 v 17:35 | haf |  žiju
Asi už jsem fakt blázen nebo co. Furt myslím na to, jaké to bude, až umřu...asi hrozný. Vždycky, když to na mě příjde, tak mě sevře taková hrozná úzkost, mám "knedlík v krku" a chce se mi brečet. A taky, že brečím (teda hlavně, když jsem doma). Na netu furt hledám nějakou pomoc, ale nic. O thanatofobii (kterou asi trpím) nic. Dneska to bylo úplně hrozný. Už jsem ani nemohla pořádně fungovat ve škole. Všechno mi připomíná smrt. Všude jen smrt. Vidím starého člověka-za chvíli umře. Vidím mladého člověka-zestárne a umře!!! BOŽE, JÁ UŽ JSEM FAKT DEMENT!!! Ráno na mě chodí takové deprese, že nemám chuť do života. Prostě bych nejradši nebyla. Já si furt říkám: Nemysli na takové hlouposti a užívej života, dokud můžeš. Jsi mladá, stáří příjde až za dlouho. Máš před sebou celý život. Ale znenadání to na mě přijde a je se mnou ámen...Už vyzývám i vyšší moci, aby mi pomohly. Napadlo mě, jestli to nemám kvůli minulému životu. Dočetla jsem se totiž, že jsem pracovala jako bankéřka a že při přepadení mě zastřelili. Bože, to je hrozné. Největší úzkosti mám z toho, že nevím, co mě po smrti čeká. Co bude s mou duší. Nebudu o ničem vědět, nebudu nic cítit, vidět, syšet...budu to vůbec já? Přála bych si vědět, jestli duchové fakt existujou. Pak bych se tak nebála, protože bych věděla, že moje duše bude žít i nadále. Bude s těmi, které má ráda...Tak mě už napadlo, jestli se v tom moc nehrabu a mezabývám se moc sama sebou. Ach, jo...
V dubnu jdu k psycholožce, tak doufám, že mi pomůže. Bože, já už každý den brečím jak želva jenom kvůli takové "blbině"!:'-(